BLOG: „A já vám říkám, že je vinnej!“ Jak snadné je unáhleným soudem zničit život?

Znáte film Dvanáct rozhněvaných mužů? Je to příběh o vraždě, kterou měl spáchat jeden mladík a o jehož vině či nevině mělo rozhodnout dvanáct zcela rozdílných mužů. Každý z nich měl jinou výchovu, jiné rodinné zázemí, pocházel z jiné sociální vrstvy a pracoval v jiném oboru. A vy můžete v devadesáti minutách sledovat nejen boje, které svádí mezi sebou s argumenty, jimž věří nebo o nichž pochybují, ale i boje, které svádí se sebou samými.

Tenhle film je unikátní svou nadčasovostí a tím, že se dá aplikovat na všechna témata. Nejen na vraždu či na jiný zločin, ale i na pomluvy a šíření dezinformací – o nemocech, o lidech, o organizacích – zvířecí organizace nevyjímaje. Přijde vám přitažené za vlasy srovnávat zločin a šíření pomluv? Bohužel není. Obojí může zničit životy.

Pokud přestane být organizace, která pomáhá týraným zvířatům, kvůli pomluvám důvěryhodná, znamená to pro ni existenční krizi. Začnou se od ní odvracet dárci, díky kterým mohou platit veterinární výlohy. Stejně tak se na ně nebudou obracet lidé, kteří chtějí adoptovat zvíře. Organizace tak zůstává na mrtvém bodě. A s ní i zvířata, kterým ještě mohla pomoci. Někdy se taková bouře přežene a lidé se časem vrátí, když zjistí, že argumenty, které přijaly za vlastní, se zakládaly na chybně interpretovaných informacích či anonymních lžích. Ale někdy to nepřejde. A organizace skončí.

Říkáte si, že pokud jde skutečně o lži, nemá se čeho bát? Dvanáct rozhněvaných mužů také zjistilo, že hlavní svědectví proti mladíkovi obviněném z vraždy se zakládá na lži, ale až poté, co se jeden z nich usilovně snažil neodsoudit ho k smrti příliš unáhleně. Kdyby tento muž nevyužil svůj vlastní rozum a podlehl by nátlaku ostatních, kteří až příliš rychle hlasovali pro „vinen“, mladík by neměl šanci. A stejně tak to je i v ostatních případech. Někdy je boj se lží srovnatelný s bojem s větrnými mlýny.

Na celém filmu byla nejzajímavější motivace jednotlivých porotců. Jedni hlasovali pro vinu, protože se jim argumenty zdály jasné, druzí, protože takové mladíky „já moc dobře znám“, třetí, protože měli sami jednu špatnou zkušenost a své zklamání přenesli do této situace. A tak je to i s lidmi diskutujícími na sociálních sítích. Jedni se k pomluvám přidají, protože je argumenty protistrany přesvědčí. Jiní mají za sebou nehezkou zkušenost, jiní mají zaškatulkované všechny tyto organizace jako podvodníky/zloděje/lháře a hotovo.

Jen málo lidí použije vlastní rozum a začne se pídit po informacích – zda je na pomluvách něco pravdy, zda je hodně lidí se stejnou zkušeností (bohužel dnes se často setkáváme s anonymními a nepodloženými tvrzeními typu „známí známých tam byli a viděli…“) a zda je daná organizace transparentní (což může napovědět i jejich styl komunikace). Zdá se vám to jako moc práce? Pak se zkuste zamyslet nad tím, kolik práce dalo lidem celou organizaci vybudovat jak rychle může být tohle mnohaleté a mnohdy vyčerpávající úsilí zničeno.

Nicméně, stejně, jako je snadné odsoudit někoho na základě pomluv, je snadné odsoudit i ty, kteří sami soudí. Ani to však není správné. Nikdo neví, proč se tak rozhodli a konec konců, nechat se strhnout davem je velice snadné…

Nechci rozhodně tvrdit, že všechny organizace jsou dobré, to rozhodně ne. Proto je důležité si prověřit tu, které se rozhodnu důvěřovat. Já sama přispívám měsíčně na různé organizace, ale nikdo mě k tomu nenutí. A přiznám se, že přispívám i lidem na ulici. Možná si za to koupí laciné víno, ale nevím, co je na ulici dostalo a nevím, zda se někdy nedostanu do stejné situace. To platí o nás všech. A nejen s ulicí. I s těmi pomluvami…

Tagy: