10 věcí, které by vám rád řekl každý majitel psa

1. „Prosím, nehlaď mého pejska bez svolení"

Například pejsci z útulků za sebou nemají nejlepší zkušenosti s lidmi a kontakt s kýmkoliv cizím je pro ně jako operace mozku. Zaživa. Někdy jde prostě jen o živějšího psa a majitel je rád, když je chvilku klid a zvíře nelomcuje vodítkem. Což se změní, když na něj začnete mluvit a chtít si ho za každou cenu pomazlit. Taky není ideální pouštět k cizímu psovi na vodítku vlastního mazlíčka, kterého máte na volno. Že je váš Rexík v pohodě, neznamená, že mu pes na vodítku neurve hlavu. Prosím, než se vrhnete na cizího psa, ptejte se. Pro klid všech.

2. „Neber si osobně, když se nechce mazlit"

Někteří lidé jsou přesvědčení, že psi jsou naši plyšáci (čtěte odevzdané oběti), jejichž povinností je se s námi mazlit a být nám po vůli pokaždé, kdy si zamaneme. Někteří si to dokonce myslí i o cizích psech! Ale je to blbost. Možná moc smrdíte cibulí, možná se až moc kámošíte s kočkama, každopádně když k vám pes nechce, tak k vám prostě nechce. Dejte mu pokoj, a pořiďte si vlastního, který vás třeba bude mít rád.

3. „Nekrm mého psa bez dovolení"

Když pomineme to, jak moc je to drzé, tak si pojďme říct, že ne každý pes je popelnice. Mazlíčci mohou taky trpět alergiemi. Kousek sýra z nich pak udělá vzducholoď nebo jim pěkně zamotá střeva. To samé může platit o klobásce, pečivu nebo třeba sušence. A že na vás koukal, jako že by si dal? Aha, on má asi sám vědět, co může sníst. Nemáte spíš vy oplývat větší inteligencí než pes?

4. „Chceš mluvit o mém psovi? Můžu celou věčnost!"

Pokud vás zajímá vymačkávání análních žlázek, zacuchávání chlupů, věčný smrad, slintání a počasí, můžete s pejskařem klábosit klidně hodiny, protože to všechno se týká středobodu jeho světa - psa. 

5. „Prosím, přestaň mi radit"

Ovšem něco jiného je to v případě, že jste chytří jak rádio a snažíte se do pejskařů hustit, co mají dělat. Troufáme si tvrdit, že zodpovědného pejskaře (až na výjimky) poznáte na první pohled (nespouští oči ze psa, pes není zavřený v autě, zvíře má evidentně plné bříško, normálně chodí…), takže pokud má jeho pes například demodex, což není nic pěkného, věřte, že dělá maximum pro to, aby se to vyřešilo. Netřeba mu to připomínat. Ovšak pokud potkáte v tramvaji páníka, vedle kterého stojí pes s fixačním náhubkem nebo před vámi psa brutálně napadne, platí opačný přístup - to mu klidně poraďte tak, že si to za rámeček nedá!

6. „Chlupy jsou všude. My to víme a jsme s tím v pohodě"

Jestli vám to vadí, tak se příště můžete potkat u vás, kde není žádný pes, takže ani zábava a bezpodmínečná láska. Nebo se prostě smiřte s tím, že budete chlupatí. Pro jednou se z toho nezblázníte. Navíc většina pejskařů má na chodbě k dispozici váleček. Místo toho, abyste ze sebe se znechuceným obličejem sundávali chlupy, se stačí zeptat.

7. „Pokud pes žije většinu týdne jinde než ty, nemáš psa!"

Prosím, netvrďte pejskařům, že máte taky psa, když se o jeho průjmy, očkování a plnou misku stará někdo úplně jiný. Tím, že dáte psa k babičce, se z něj nestane váš pokrevní příbuzný. Se psem buď na denní bázi zažíváte to dobré i zlé, nebo NEMÁTE PSA!

8. „Pejskaři drží při sobě"

Teda pokud se tato de facto sekta nezačne handrkovat mezi sebou. To je pak horší než Válka světů. Ale v případě, že se jako nepejskař pustíte do pejskaře, buďte si jistí, že se zpoza rohu vyhrnout zástupy dalších členů této zvířecí sociální skupiny a zadupou vás do země. Spojuje je totiž mocná síla - láska ke psům.

9. „Něco tě zajímá? Zeptej se!"

Proč má žlutou mašli? Proč má náhubek? Proč mě jenom viděl a schoval se za tebe? Ptejte se na všechno, co vás napadne! Milovníci psů vám trpělivě zodpoví i sebehloupější otázku. Opět platí bod čtyři.

10. „Psi jsou pro nás na prvním místě. Smiř se s tím"

Pokud máte v plánu začít balit protějšek, co má na druhém konci vodítka nějakou chlupatou potvoru, buďte už dopředu smíření s tím, že jste VŽDYCKY až na druhém místě! Budete dostávat horší jídlo, budete méně mazleni a budete se muset přizpůsobit novým spacím návykům.