• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • Alfons a Mazánek vůbec neuměj chatařit!

Alfons a Mazánek vůbec neuměj chatařit!

Alfons a Mazánek vůbec neuměj chatařit!
Alfons má na chataření jasný názor.

Před pisálkovskýma prázdninama jsem k jedné z ranních káv psala sloupek, že se těším na chatu. Nebo spíše, že jsem se těšila na chatu. Abychom byli úplně přesní, těšila jsem se na chatu, dokud mi nedošlo, že pokud jedu já, jedou i smraďoši a moje veselení se někam odešlo.

A teď po prázdninách je samozřejmě potřeba věc dokončit a sdělit, že Mazánek a Alfons byli na chatě. A já jsem tam bohužel byla taky.
 

Jak chataří Alfons

Alfons pojal blbě už cestu. Kýval se na zadním sedadle podle zatáček auta a já nemám kývající se věci ráda. Ani na okraji postele v pět ráno a ani na zadním sedadle v autě, i když je neruda přikurtovanej. Druhou polovinu cesty se snažil uškrtit na pásu, ale nakonec jsem ho dovezla. 

Další půl den jsme s chlapcem hledali záchod. Přenášela jsem ho i s podložkou po chatě z předsíně do kuchyně a hledali jsme místo, kde se bude Alfonsovi líbit. Našli jsme ho až v půl dvanácté v noci.

Že z venkovního čůrání zase nic nebude jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem přenesla Alfonse z auta na zem a nadšeně mu představila zahradu. Alfons má ovšem nějakej problém s trávou. Nevím přesně, co mu tráva provedla, ale muselo to být něco strašnýho, a tak se rozhodl, že bude trávit čas na chatě vykukováním ze dveří.

Cestou po zahradě pro dřevo, kdy byl chlapec odnesen do poloviny zahrady a neměl moc jiných možností než někam prostě dojít, začala drahá matička hlásit, jak neskutečně ožil a hrozně se mu tu líbí. Já jsem tedy viděla jen psa, co za mnou hystericky běží a divně zvedá nohy, protože ta zřejmě masožravá tráva ho chce jasně zabít, ale hádat se nebudu.

Alfonsovo chataření se tedy neslo v duchu ležení na gauči, ležení v posteli, pozorování vraždící trávy z verandy a to je asi celý. Myslím, že se mu tam vážně líbilo a příští rok bude chtít jet znovu.

Alfons a Mazánek vůbec neuměj chatařit!
Rychlovarná konvice v podání mé matičky.

Jak chataří Mazánek

Mazánek cestovat umí, radostně nastupuje do všech cizích aut, které při naší procházce ulicí parkují a otevřou dveře, protože to znamená, že se někam jede a to znamená akci a akce má Mazánek ráda. Tentokrát ovšem jeli vzadu dva a jakmile se dozvěděla, že nemůže ležet v Alfonsovym pelechu, urazila se a celou cestu mlčela.

Mlčící Mazánek v autě mě silně znervózňuje, jsem zvyklá, že celou cestu mluví, tohle je velmi nestandardní situace, a tak jsem nutila zbývající osazenstvo auta sledovat, jestli ještě dýchá.

Po příjezdu a vypuštění na zahradu neomylně zamířila k místu, kudy před rokem procházela na cizí zahrady a chodila řvát cizím psům do ucha, a tak se po pěti minutách ocitla na stopovačce a zbytek dne strávila poctivým obmotáváním se kolem stolů, židlí trámů a snahou páchat sebevraždu.

Druhý den jsem samozřejmě vyměkla a Mazánek rozjela svůj nejlepší herecký výstup v životě a držela se u terasy, což mě zmátlo ještě víc, než kdyby prolezla deseti dírama najednou. Rozehrávala podivné scénky, metr a půl od chaty předváděla, že je tam zřejmě ostnatý drát a dál nemůže, což mě naprosto vykolejilo.

Ona je tak trochu čůza a když někam chce, vidí ježka, jinou fenu, chce něco sežrat nebo se prostě někam podívat a dostane se jí informace, že tam prostě nejde, rozjede koncert „tady si jen čuchnu a hned zase půjdu, chci čůrat, ne asi, to mě jako musíš pustit“, na což jí nemůžu říci ani popel a záhadným a nenápadným způsobem se vždycky dostane kam zamýšlela.

Se scénkou s drátem si vystačila celou chatu, takže je to jasně na veterináře.

 

Jak chataří drahá matička

Drahá matička začala chatařit myslím nejúspěšněji. Ráno si postavila vodu na kávu a odešla vyvenčit Mazánka po zahradě na stopovačce. Retro styl jí ovšem asi nic neříká, tlačítka jsou tam zřejmě pro okrasu, a tak zapnula varnou desku, položila na ní konvici a odešla. Protože až se bude voda vařit, tyhle konvice dělají húúúú. Prosím vás, rychlovarný konvice na sklokemarický desce húúúú nedělají, ale roztejkaj se a smrděj.

Vařit si po zbytek chaty kávu v opravdu retro konvici, chce trpělivost, to už teď vím.

 

Jak jsem chatařila já

Já jsem trávila svojí dovolenou přenášením Alfonse po chatě a hledáním záchodu, hlídáním, aby se nikdo neoběsil ani neuškrtil, sledováním Mazánka, drhnutím rozškvařené rychlovarné konvice ze sklokeramické desky, utíkáním před vosami, křičením na pavouka a polemizováním o tom, že kdyby pavouk a vosa chápali pokyn „na místo“, což znamená hodně daleko od chaty, bylo by ze světa hned hezčí místo.
 

Chtěla jsem tím jen říci, že jsem odpočatá a v plné kondici na zbytek roku.
A doufám, že jste měli taky takovou krásnou dovolenou!


Dočasky De De

Alfons a Mazánek vůbec neuměj chatařit!
Mazánek je herečka. A taky trochu čůza.

My s Britem pomáháme. Co vy?

Každá koruna se počítá! Staňte se fanouškem Facebook.com/PrimaMazlicek a přispějte tak na záchranu životů.