• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • BLOG: Adoptován! A co dál?

BLOG: Adoptován! A co dál?

BLOG: Adoptován! A co dál?

Podpis adopční smlouvy, předání zvířete nové rodině a zamávání u vrátek útulku je okamžikem, ke kterému směřuje naše úsilí někdy i po řadu měsíců, ba dokonce let. Pejsky a kočičky fotíme, inzerujeme a stále novými slovy přibližujeme všem, kdo se začtou do našeho povídání o tom či onom svěřenci. Mnohdy je nalezení té pravé rodiny dílem náhody – kterékoli sdílení útulkáčka může být to osudové, které jej dostane domů. Když se to podaří, s obrovskou radostí pak přepisujeme název alba a doplňujeme to úžasné slovo: „Adoptován!“

Jenže co se děje dál? Pes nebo kočka ještě v okamžik odchodu z útulku neví to, co víme my všichni – že už má domov a že ti cizí lidé, kteří si ho nakládají do auta, jsou jeho nová rodina. Po příjezdu „domů“ musí jeho hlavička zpracovat obrovskou nálož nových zjištění. Někteří psi nebo kočky doposud neměli to štěstí vidět někdy lidské obydlí zevnitř. Opatrně zjišťují, že dveře se otvírají a zavírají, že plovoucí podlaha klouže, že lednička je magickým středobodem domácnosti. Zdatně jí v tom ovšem konkuruje ten skvělý lidský vynález – gauč.

A pak jsou tu ti dvounožci. Někdy s nimi bydlí jen jeden, někdy celá tlupa, včetně těch malých, hlasitých a s upadávajícími kousky jídla od rukou. Na jednoho je toho za první den až až, takže je důležité, aby bylo v domácnosti klidné, bezpečné místo, kde si zvíře bude moci schrupnout a vše v hlavě přebrat.

BLOG: Adoptován! A co dál?

Další dny v domově bývají ve znamení „zámořských objevů“ či „kroků malých pro lidstvo, ale obrovských pro jednoho adopťáčka“. Je potřeba propátrat a hlavně očuchat svůj nový rajón, zhodnotit přijatelnost případných zvířecích sousedů, osmělit se a prozkoumat tu hlučící věc, v níž se otáčí mokré prádlo, a hlavně – přijít na kloub tomu, jaké má tedy ta domácnost, jíž je čtyřnožec najednou součástí, řád a pravidla. Adoptované zvíře často neví (= nikdo ho to nikdy nenaučil), co se smí kousat a co ne. Netuší ještě, že zvuky jako „pocem“ a plácání do nohou znamenají, že se očekává přiběhnutí. Že mistička bude plná každý večer se stejnou jistotou, jako že ten hulvát bígl odvedle je úhlavní nepřítel na život a na smrt. A že když se za jeho novou rodinou zavřou dveře, dřív nebo později se jistojistě zase otevřou a jeho rodina se vrátí.

Přijít na kloub pravidlům a řádu lidské domácnosti a lidského konání není vůbec snadné, no uznejte. Neméně obtížný úkol ale čeká všechny členy rodiny. Musí být vnímaví, trpěliví a ochotní vše, co zvíře nezná, vysvětlit a naučit. Teď nejsou jen novými páníčky a parťáky na házení míčku a večerní gaučing – jsou především učiteli, průvodci a majákem v záplavě všeho nového a mnohdy nesrozumitelného.

Mezi otřením slz a zamáváním odjíždějícímu autu, a šťastným zveřejňováním pozdravů z domovů s fotkami krásně sehraných rodin, je obrovská spousta trpělivosti, pochopení, lásky a podpory. To všechno totiž čerství adopťáčci potřebují, aby mohli zapadnout do rodiny a stát se její nedílnou součástí. Dnešní povídání s AniDefem proto nebylo jen o zvířatech, ale také o adoptivních rodinách. Našich úžasných hrdinech, kteří dávají naší práci smysl a poskytují zvířatům to nejcennější a to jediné, co my v útulku nemůžeme: domov. Milí páníčci adoptovaného zvířete – klobouk dolů a díky!

 

P.S.: Na fotkách je adopťáček Tobísek, pejsek naší dobrovolnice Péti, který s paničkou tvoří naprosto jedinečnou a krásnou dvojici.

 

#nekupujadoptuj

AniDef – útulek Žim

My s Britem pomáháme. Co vy?

Každá koruna se počítá! Staňte se fanouškem Facebook.com/PrimaMazlicek a přispějte tak na záchranu životů.