• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • Dočaskáři prostě brečej

Dočaskáři prostě brečej

Dočaskáři prostě brečej

Čert vem počůranou postel a nervovej tik v levém oku, pravé dočaskářovo peklo přichází někde ve chvíli, kdy už je tělo zahojený, duše pofoukaná a svěřenec je připraven jít domů.

Zájemce o adopci automaticky neznamená hodnej člověk a vy máte jen jednu šanci a váš výběr ovlivní celej jeho další život.

Zájem o jorky z množírny byl jako obvykle obrovský. Volal pán, který se na konci telefonu hodně rozčílil, protože jsme nechtěli dát vyděšeného psa, kterého je potřeba hodně hlídat a trpělivě učit k sedmaosmdesátileté mamince. Další zájemce už se neozval, protože jsme nechtěli předávat psa na benzince na půli cesty. Hodně jich volalo na základě fotky, kam nebyl ještě dopsán ani popisek, protože stejně jako na bazoši viděli roztomilou fotku a je jedno jakej je a co potřebuje, chceme ho a hned. Volali i lidé, kteří popisek a potřeby nerespektovali a také maminky s přáním živé hračky pod stromeček k dětem. Učebnicová klasika. Na to, že pes z množírny má své potřeby, hledět netřeba.

Bylo tu rozčilování i výhružky.

A když se vším tímhle trpělivě proberete, najdete jednoho (a když je zrovna dobré postavení planet, tak někdy i více) fajn člověka, a to je ta správná chvíle jít si koupit zásobu kapesníků.

Dočaskáři prostě brečej

Držíte mu chlupy když zvrací, stojíte vedle, když znovu dělá první krok a stokrát opakujete větu, že teď už bude všechno dobrý. Jste jeho záchytným bodem v novém světě a tam někde se mezi vámi vytvoří obrovské pouto.

A nakonec přijde den, jako je ten můj dnešní.
Den, kdy vyprovodím Čestmíra domů.

Až tenhle sloupek dopíšu, půjdu mu sbalit vodítko, kšírky, kapy do levého ucha a očkovací průkaz a potom si sedneme a rozloučíme se.

Ano, dočaskáři brečí.

Nepište jim, že vy byste to dělat nemohli a všechny byste si nechali. Mají naprosto stejné pocity a po každém takovém komentáři se jim chce křičet, že oni to taky neumí, že tenhle poslední den je strašně těžkej, hrozně bolavej a naprosto na hovno.

Není to koníček ani zábava, je to sakra těžká práce, ale někdo to prostě dělat musí. Oni by si nejraději taky všechny nechali, ale tam někde by jako dočaskář skončili. A dočaskářů je nedostatek. A zvířat, kteří je potřebuji, až moc.

A teď mě omluvte, musím se jít vysmrkat.

Vteřiny naděje

Věděli jste, že za pouhých třicet vteřin na stránce "Vteřiny Naděje" přispějete na pomoc potřebným?