• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • Džungle předpisů, aneb co české útulky rozhodně nepotřebují

Džungle předpisů, aneb co české útulky rozhodně nepotřebují

Džungle předpisů, aneb co české útulky rozhodně nepotřebují

Prostředí pomoci zvířatům, podobně a možná ještě více než jiná, šlo ve svém vývoji za posledních 30 let mílovými kroky před legislativou a státními orgány. Po revoluci se sem začala dostávat nová plemena, lidé bohatli a mohli si je čím dál tím více dovolit, a pro ty, kteří tolik nebohatli nebo své peníze raději utráceli za auta a dovolenou, namísto psa, vznikly "továrny na levné padělky" - množírny. Taktéž domácí množení nabralo na obrátkách, ať už jako vítaný přivýdělek, nebo tak trochu sobecká touha "chtít sobě / fence / dětem dopřát zažít jaké to je, mít štěňátka.

Dnes držíme evropské pomyslné první místo v počtech domácích mazlíčků na obyvatele. Jenže o ta zvířata, která koušou boty, štěkají doma, utíkají, jsou nemocná, agresivní, nevychovaná, nebo se prostě octnou bez majitele, se musí někdo postarat. Tím někým není nikdo jiný, než útulky.

Idea trochu zmatečné džungle zákonů je taková: o zvířata, která se toulají nebo je někdo opustil, se má starat obec. Obec má mít buď vlastní útulek a tam, kde to tak je, patří často v položkách městského rozpočtu pod městskou policii. Provoz útulku je tak přímo provázán s fungováním městské policie, strážníci si sami provádí odchyty a vozí zvířata rovnou do vlastního zařízení a minimálně náklady na provoz a mzdy mají víceméně jisté.

Jenže městské útulky nestačí. Zdaleka ne každé město nebo obec je má, řada si je nemůže vůbec dovolit nebo jsou obce natolik malé, že nemají ani vlastní městskou policii, natož útulek. Bohužel, řada městkých útulků (čest světlým výjimkám) splňuje ve svém provozu nutné minimum, ale nijak zvlášť se nepředře v pomyslném nadstandardu: v inzerci zvířat - zařizování co nejhezčích fotografií, sdílení a vkládání inzerátů pejsků kde se dá, objíždění umisťovacích akcí, vymýšlení, jak upoutat pozornost na psa, který je v útulku už dlouho. Mnohdy se neobtěžují s dojížděním na vzdálené kliniky a specializovaná pracoviště, a pokud je zvíře vážně zraněné nebo nemocné, nechají jej u místního veterináře utratit. Nic ve zlém - dost možná na případnou speciální léčbu ani nemají volné finanční prostředky. A velmi často městské útulky nechtějí nebo neumí řešit ani problémové chování, a takový pes si buď pobude do konce života za mřížemi, nebo je utracen. V řadě městských útulků psi dostanou najíst a mají kolem sebe čisto. A to je všechno. Nic víc.

Děravý systém ve velkém pokrývají další zařízení: soukromé útulky, azyly, depozita, domácí dočasné péče. Poskytují péči zvířatům tam, kde o to obce nemají zájem či jim chybí prostředky. Starají se, když zvíře potřebuje najít veterinárního specialistu, operaci, léčbu, diety nebo rehabilitace. Jsou tu, když má zvíře psychické potíže, strachy, traumata, a potřebuje i měsíce trvající trénink, aby se například naučilo, že před člověkem není třeba utíkat. Jsou tu pro zvířata, která v jiných útulcích čekala bez úspěchu na domov roky. A jsou tu často i pro spousty zvířat, která žádný z výše popsaných problémů nemají, ale majitel je prostě už nechce nebo nemůže mít, a zvíře nemá kam jít.

Zcela samostatnou kapitolou je pak poskytování péče kočkám, které stále spousta lidí (bohužel i z těch, kteří sedí na radnicích) považuje za takové pouliční vrabčáky, kteří se o sebe nějak postarají sami. A když ne, prostě umřou. Netřeba jim jakkoli pomáhat, kor když si má člověk vybrat mezi kastračním programem a novou lavičkou...

Džungle předpisů, aneb co české útulky rozhodně nepotřebují

Systém, ve kterém se zvířatům dostane veškeré péče, kterou potřebují, a kterou by podle mého názoru dobré útulky ve 21. století měly poskytovat, je závislý na darech veřejnosti.

Kombinací malé nebo nulové vůle některých obcí, anebo omezených možností jejich rozpočtů, a absencí jakýchkoli dotačních programů přímo pro útulky (holt péče o zvířata asi není pro stát tak potřebná, jako nová linka na tousťák) jsme tak v situaci, kdy by se velká část zařízení pečujících o tisíce zvířat bez darů veřejnosti prostě neobešla.

Již dnes existuje v zákoně povinnost, aby se zvíře nalezené v obecním katastru hlásilo obci. A aby se o toto zvíře obec postarala. Někde to funguje výborně a třeba našemu útulku sneslo některé skvělé strážníky a laskavé starosty samo nebe. Jinde to však tragicky selhává a není výjimkou, že se nálezce například sraženého psa v pozdních hodinách nedovolá pomoci. Nebo dovolá, a je mu řečeno, ať tam zvíře nechá, popřípadě ho odveze "někam utratit".

Myslím si, že hrozba zákazu útulkům, které nemají to štěstí na fungující spolupráci s obcí, není vůbec šťastná a ničemu nepomůže. Naopak. Bohužel přesně takový návrh nyní vyplaval na světlo a spousta útulků a dobrovolníků na to zůstala koukat s otevřenou pusou. Prostředí pomoci zvířatům potřebuje od státu spoustu věcí: pořádek a jasno ve stávajících zákonech, fungující veterinární správu s dostatečnými kapacitami, zodpovědné obce s dostatkem financí, aby svým již existujícím povinnostem mohly dostát. Potřebují, aby se s nimi o případných změnách, které se dotknou jejich fungování, mluvilo. Aby vůbec měli šanci dozvědět se, že se takové změny chystají, a včas se k nim vyjádřit... rozhodně však nepotřebují pohrůžku zákazem tak, jak to činí aktuální návrh změny zákona. 

Podrobnosti o navrhované změně v zákoně i nejasnosti a obavy, které to vyvolává, se dočtete ZDE: https://www.facebook.com/czpetheroes/photos/a.306521736113669/2412858992146589/

# nekupuj,adoptuj

Vteřiny naděje

Věděli jste, že za pouhých třicet vteřin na stránce "Vteřiny Naděje" přispějete na pomoc potřebným?