• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • Jak přežít psího seniora tak, aby ještě chvíli přežil i on

Jak přežít psího seniora tak, aby ještě chvíli přežil i on

Jak přežít psího seniora tak, aby ještě chvíli přežil i on
Trixie alias psí geront.
Klára Mayerová

Když pes dosáhne takového věku, že je v přepočtu na lidské roky už plus mínus třicet let po smrti, nastává u něj vývojové stádium mumie.

Pokud se ho pokoušíte kvůli něčemu probudit, nebo hůř, dostat na procházku, připomíná to laciný horor. Nejdřív se vyvalí smrtelný puch. Následuje zasípání a zapraštění kostí. Nakonec se vytrčí mátožná, kostnatá noha s přerostlými drápy. Ty se psům v tomto věku raději moc často nestříhají, neb každou takovou operací riskujete seniorův infarkt. Noha zašmátrá, najde podlahu, a pak se se skřípěním kloubů postaví celé zvíře.

Obézní psi se většinou vysokého věku nedožijí, takže typický psí geront vypadá asi následovně: Papírová kůže, vypelichané chlupy, zejména na páteři a ocase, kde se díky tomu báječně rýsují obratle. Šedivá hlava, mléčné oko, hnědý zub. Jeden.

Jakmile je venku míň než třicet stupňů, pes předstírá smrt umrznutím a chrastí stařeckými kostmi na celé sídliště. Pokud je víc než třicet stupňů, předstírá pro změnu, že do dvou minut shoří. Postaven na trávu a nucen udělat několik kroků předstírá pro jistotu rovnou, že umírá. V tomhle případě je na místě opatrnost, předstírání může kdykoli přejít v realitu.

Praktická rada: Pořiďte si ještě jednoho mladého, živého, otužilého psa, a toho vykrmte do sádelnata. Venčete ho zásadně spolu se svou psí mumií, aby na vás kolemjdoucí rovnou nevolali ochránce zvířat.

Jak přežít psího seniora tak, aby ještě chvíli přežil i on
Hluchotu nepřeřvete. Ale zkuste vzít pytlík piškotů...
Klára Mayerová

Podobně, jako u lidí, odchází u psů jako první dva základní smysly – sluch a zrak. Na to je třeba pamatovat, tedy nepřesouvat nábytek, nenechávat nic na zemi a na procházkách psa zásadně nespouštět z očí, protože mu stařecká demence může kdykoli a bezdůvodně zavelet čelem vzad. A pokud má, nedej Bože, ve stejnou chvíli výpadek i artritida, seniora byste už nemuseli dohonit. Hluchotu samozřejmě nepřeřvete, ta přechází jen, když zašustíte pytlíkem piškotů.

Je velká škoda, že návodů, jak se starat o štěně, jsou desítky, ale péči o staré psy se moc knih nevěnuje. Vsadím se, že by to pár lidem ušetřilo nervy. Jeden příklad za všechny: S manželem jsme nedávno už v slzách žhavili telefonní linku veterináře v domnění, že má naše sedmnáctiletá čuba nějaké příšerné, bolestivé záchvaty, když nám došlo, že se jen pokouší štěkat. Jak do toho dávala veškerou zbylou energii, rozvlnilo jí to celé tělo. Artrózou prožrané nohy ale  takové vibrace nebyly schopné ustát, takže to vypadalo následovně: Podivné, ochraptělé a dlouhé zavytí, třas celého těla, pád. Pracné vyškrábání se na nohy, další zavytí, třas, pád. Kdybych si mohla vyhledat v nějaké psí příručce, že to není příznak smrti, ale příznak loudění dceřina rohlíku, fakt bych to tehdy ocenila. Vážně uvažuju, že sama nějakou takovou knihu napíšu. Do té doby vám doporučím jinou, jmenuje se Kdy má králík bobky? a mimo jiné v ní zjistíte, že mít tak trochu bobky je úplně normální. Seženete ji na stránkách nakladatelství Altenberg a najdete tam ukázky i recenze na ni – tady: https://alten-berg.cz/obchod/34-kdy-ma-kralik-bobky-.html

Jak přežít psího seniora tak, aby ještě chvíli přežil i on
O psích gerontech zatím knížku nemám. Zato (nejen) o králičích bobcích ano!
Klára Mayerová

Vteřiny naděje

Věděli jste, že za pouhých třicet vteřin na stránce "Vteřiny Naděje" přispějete na pomoc potřebným?