• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • Jak se „žije“ v klecáku?

Jak se „žije“ v klecáku?

Jak se „žije“ v klecáku?
Jana mi vyrobila invalidní vozíček, abych mohla posilovat zesláblé nohy. A dařilo se.

Blbě! To vám teda kvoknu… Jste tam namačkaný v maličký kleci po dvaceti. Skoro se nemůžete pohnout a pořád máte pocit, že vám něco chybí, ale vlastně nevíte co. V kleci jsem nevěděla, co je to popelení a hrabání. I tak jsem to tam ale chtěla dělat. Divný, co?

Když jsem se o ty podivný činnosti snažila, tak jsem si akorát namlátila o mříže nebo si odrala pařátky o dráty. Au, au. Dneska už vím, že je to úplně přirozený a chtějí to dělat všechny slepice. Ale tam to prostě nejde. Vlastně se ani nedivím, že jsem tam nevydržela moc dlouho, i když se to zdálo jako celá věčnost.

A na tu jsem vlastně skoro odešla… Najednou mi začlo být strašně špatně. Cítila jsem se jak slepice na porážku. Ne, hůř. Ani na tu porážku už mě nechtěli. Prostě mě vyhodili živou do kontejneru mezi mrtvé slepice. Drsný, že?

Ale to se tam slabým a nemocným slepicím prostě děje. Naštěstí se objevili nějací lidi a zachránili mě. Nevím, kdo to byl, nevím, kde se tam vzal. Ale nějak jsem se najednou ocitla u Jany z Obránců zvířat.

Poprvé v životě jsem navštívila paní veterinářku a s Janou se mě snažily dát do kupy. Klecák se na mě podepsal tak, jak se brzy prezident podepíše pod zákon proti klecovým chovům. Ale o tom jindy…

Jak se „žije“ v klecáku?
Venku na trávě s Janou.

U Jany jsem začla rehabilitovat, tak tomu říkala. Prej jsem se o dost zlepšila, ale už nikdy nebudu úplně zdravá. Moje chůze je hodně nejistá, ale konečně jsem poznala, co to je ta tráva a jaký je to projít se po zemi a ne po drátech. A je to boží!

Proto jsem se rozhodla, že budu pomáhat spolu s Obránci zvířat ostatním slepicím, aby i další zažívaly v budoucnu pevnou zem pod nohama a radost z popelení a hrabání.

Chcete slepicím taky pomoct? Tak koukněte SEM.  

Podepište výzvu a jestli můžete, tak i darujte, protože od Jany vím, že bez kampaně se zákon nezmění a kampaň nejde dělat bez darů a dárců. Tak se za slepičky přimlouvám.

Od Jany taky vím, že Obránci zvířat mají plán, na kterém už dlouho pracují. Já na to všechno dohlížím, tak z něj něco příště prozradím. A vy se zatím můžete podívat na to, jak mě našli a zachránili…

Vteřiny naděje

Věděli jste, že za pouhých třicet vteřin na stránce "Vteřiny Naděje" přispějete na pomoc potřebným?