Kdo jsou gaučoví množitelé a proč se kvůli nim Česko topí v záplavě koček

Člověk si koupí či adoptuje čistokrevné kočičí plemeno. A protože jeho nový domácí mazlíček je pro něj dokonalý, rozhodne se, že by měl mít potomky. Ať už díky nim něco vydělá nebo ne, svým krokem přispěje nejen k plnícím se útulkům, ale také k vysoké pravděpodobnosti, že se kvůli jeho touze po koťatech rozběhne koloběh nemocí a vrozených vad.

Kočičí útulky jsou prakticky celoročně plné. Několikrát za rok vyhlašují tzv. stopstav, kdy už další zvířata jejich kapacita nepojme. Hlavní zdroje, které útulky zásobují, jsou dva – toulavé nekastrované kočky, které se množí mezi sebou, a množitelé. A opět stojíme na rozcestí. Není totiž množitel, jako množitel.

„Namnožené kočky a psi se v České republice rekrutují ze dvou zdrojů. Buďto jde o rozjetý byznys, který nese rysy organizovaného zločinu, kdy se zvířata neprodávají pouze tuzemsky, ale převážejí se také do zahraničí,“ vysvětluje Adéla Kroupová ze skupiny Můj život s kočkou. „Druhý typ zdroje nekonečného zvířecího utrpení jsou spořádaní občané České republiky, kteří buďto z neznalosti, nebo v sobecké touze po přítomnosti zvířecích mláďat nebo i lehké chuti si přivydělat - množí. Jde o tzv. ‚gaučové množení‘, kdy zvířata na první pohled povětšinou netrpí a je o ně dobře postaráno. Bohužel i přesto lze hovořit o týrání zvířat chovem,“ dodává Kroupová.

Kupovat napodobeniny není COOL

Právě na „gaučové množení“ se zaměřuje osvětová kampaň, kterou skupina nedávno spustila. Často v ní zaznívá pojem „týrání chovem“. O co vlastně jde?

„O týrání zvířat chovem hovoříme v souvislosti s rozmnožováním zvířat již zasažených inbreedingem, tj. příbuzenským šlechtěním a tam spadají veškerá existující plemena. Množitel tak bez znalosti vzájemných příbuzenských vztahů mezi zvířaty, bez testů a informací o zdravotní historii a genetických predispozicích chovného páru k sobě nahodile připařuje zvířata za jediným cílem - produkcí koťat,“ popisuje Adéla Kroupová.

Na nebezpečí skryté za bezhlavým množením psů a koček upozornila i veterinářka Martina Načeradská, která zároveň naráží na další problém. „Vedle množíren, kde jsou zvířata v klecích či kotcích tady máme lidi, co ‚množí‘ doma, protože jim přijde, že jejich fenka/kočka jsou nejkrásnější, nejchytřejší nebo nejlepší na světě a určitě musí mít teda mladé. Tito lidé si neuvědomují, že když už udají mláďata své fenky/kočky, připraví o potenciální majitele zvířata z útulku,“ vysvětluje Načeradská.

Micka a její koťata

V kočičích útulcích ale nebojují jen s nedostatkem zájemců. Hlavním problémeme je neustálý příval nových koček, jak dokládá Anežka Štelclová ze spolku Opuštěné kočičí tlapky. „99,9% procent koček, které se dostanou k nám do útulku je namnožených. Momentálně mě napadají jen 2 kočky, které k nám přišly i s průkazem původu,“ popisuje Štelclová s tím, že se ale nejedná o kočky z „klasických“ množíren, nýbrž o následky domácího množení.

Domácí množírna nebo takzvaní drobní množitelé, to jsou prostě všichni lidi, kteří si pořídí kočku nebo kocoura a dopustí, aby kočka zabřezla nebo kocour oplodňoval jiné kočky. Zvlášť na vesnicích je jich plno… Množitel je i ten, kdo chce, aby jeho Micka mela aspoň jednou koťata.

Podle Štelclové z Opuštěných kočičích tlapek je situace útulků v Česku katastrofální. „A hlavní podíl na tom mají právě drobní množitelé. Navíc převážná většina kočičích útulků je soukromá, dělají to lidé, kteří mají kočky prostě rádi a chtějí jim pomoci, ale dělají to ve svém volném čase, často bez podpory institucí, kterým to nařizuje zákon,“ popisuje Štelclová s tím, že nejen lidé samotní, ale obce často nechají zajít situaci tak daleko, že se stane neúnosnou. Jak pro samotná zvířata, tak pro útulky, které se nepřestávají plnit.

Tagy: