Když obrázky pomáhají…

„Neboj se, Evelínko. Už brzy nebude žádná slepice trpět v kleci. Máme plán, jak jim všem pomůžeme,“ říkala mi často Jana, když si udělala krátkou přestávku od zvedání telefonu nebo zběsilýho bušení do klávesnice. A Jana fakt nekdákala slepičiny. Dobře věděla, co je potřeba udělat…

Zjistila jsem od ní, že klecák je takový začarovaný místo. Skoro jako nástupiště 9 a ¾ z Harryho Pottera. Dostanou se tam jen ti s povolením. Ostatní vůbec neví, jak to tam vlastně vypadá a co se tam děje. Proto bylo potřeba to lidem ukázat a k tomu posloužily obrázky. To byl přesně ten první krok v plánu, o kterém Jana mluvila.

Dokud se záběry z českých klecáků neobjevily v telce a na fejsbůku, skoro nikoho vlastně nezajímalo, co se tam děje. Ale pohled na vypelichaný slepice v přecpaných klecích lidi vystřelil jak péro z gauče a začali s tím chtít něco dělat. Já jsem moc ráda, že se to stalo. Poznala jsem, že hodní lidi doopravdy existují, jen je někdy potřeba jim otevřít oči.

Já na ty záběry teda moc koukat nemůžu, ale jestli vás zajímají, můžete mrknout SEM.

Ale nejen tyhle nehezký obrázky pomáhají. Slepicím dokážou pomoct i ty úplně nádherný. Třeba ty, co máme v našem novým kalendáři. Spousta šikovných umělců má totiž slepice ráda a nechtějí, aby zůstaly v klecích. Proto vznikl kalendář s jejich obrázky na podporu kampaně proti klecovým chovům.

Fakt se moc moc povedl. Kdybych měla pracovní stůl, tak bych ho tam chtěla mít, aby mi každej den připomínal, jak má svět pro zvířata vypadat. No, ale já jsem slepice, že jo… A pracovní stůl nemám. Ale pokud vám na slepicích záleží, tak vám kalendář určitě udělá radost. A je to vlastně 2v1, protože budete mít radost z kalendáře i z příspěvku na slepičí svobodu.