Když rozdíly mizí, 35. díl: Nevítaný násoska, kterému vděčíme za pokrok

Octomilky obvykle považujeme jen za otravnou součást teplých měsíců. Věděli jste však, že právě jim vděčíme za ohromný pokrok v medicíně? Za pouhých dvanáct dní jsou totiž páry octomilek schopné zplodit stovky geneticky identických jedinců. Proto jsou dokonalým objektem pro genetický výzkum. Pro srovnání – to, co vědci za posledních třicet let zjistili o octomilkách, by jim u myší zabralo celých dvě stě let!

Počátky genetického výzkumu u octomilek můžeme vysledovat až k přelomu devatenáctého a dvacátého století. Kompletní genom octomilek se však vědcům podařilo rozluštit až v roce 2000. Zřejmě vás ohromí, že tyto drobné mušky mají dobrých čtrnáct tisíc genů – my, lidé jich máme čtyřiadvacet tisíc. Dokonce spolu téměř tři čtvrtiny genů sdílíme! I proto jsou „oblíbeným“ objektem studií, které zkoumají lidské nemoci – jde například o rakovinu, cukrovku nebo Parkinsonovu chorobu.

A i když mozek octomilek tvoří „jen“ sto tisíc neuronů, jsou podle vědců schopny složitějšího chování i učení. Výzkumníci z Oxfordu za pomoci jedovatých výparů ve své studii odhalili, že se octomilky před rozhodnutím rozmýšlejí, co udělat. Nad složitějšími problémy si lámou hlavu déle, dokonce při rozhodování využívají svých dřívějších zkušeností. Podle jedné studie dokonce utápí svůj žal v alkoholu. Vědci z Kalifornské univerzity v San Franciscu přišli totiž na to, že odmítnutí samečci vypijí čtyřnásobek alkoholických nápojů než jejich úspěšní protivníci.