Malinkatý kretén II.

Před dvěma lety ke mně na chvíli přišel bydlet Lampa a pár měsíců se s Mazánkem každý den vsázeli, kdo mě dřív dostane do blázince …

Jméno: Arnošt, Lampa, přestaň řvát panebože
Věk: 1-2 roky
Nález: pokousaný u popelnic
Popis: moje srdeční záležitost, nezlomná osobnost a malinkatý kretén

Lampa svou duši malinkatého kreténa skrýval přesně tři dny, aby mě hned čtvrtý den ráno v posteli poblil, něžně zamrkal a sdělil mi, že teď přijde peklo.

V dalších týdnech mě poblil ještě mnohokrát, taky mě počůral a donutil mě vyvěsit dole v domě ceduli, že se velice omlouváme za hluk, ale on je chudák od popelnic, měl to v životě těžký, víte, panikařit netřeba, on jenom řve, tohle není peklo, všechno je v pořádku.

Já jsem od Mazánka vycepovaná, ale Lampa dal slovu „venčení“ úplně jinej rozměr, a protože ne každý má tu čest zažít jaké to je, když jeden malinkatý kretén hecuje druhého malinkatého kreténa k těm nejlepším výkonům, musím se s vámi podělit o střípky z mého tehdejšího deníčku.

…………………………………

21. 6.

Dnešní ráno se neslo v duchu her a zábavy. My to venčení počítáme přes den po čtyřech hodinách, Lampa má malej močovej měchýř a ranní a noční posouváme spíše k vyšším hodinám, protože je venku méně psů, což znamená méně řevu a lepší atmosféra pro všechny zúčastněné. Lampa ovšem dneska začal otravovat dříve. Přesně v tu správnou hodinu, kdy je venku nejvíce psů, a tak jsem se pomodlila a vyrazili jsme. Prvního jsme zahlédli již v domě. Lampa zařval, potom zařvala sousedka a utekla. Já jsem chtěla utéct taky, ale někdo tu pomocnou školu vzít ven musí. S řevem jsem byla stažena ze schodů, abychom hned před domem narazili na jorkšírku odnaproti. Arnošt začal řvát už v baráku a pořád nepřestal a Mazánek, která má s jorkšírkou nějakej problém, zařvala jako umírající operní zpěvačka a vyrazila jí kousnout. Majitelka nevěděla, co se děje, protože když se na vás řítěj dvě mrňavý bestie a vydávaj hrdelní řev, člověka to zaskočí. Já jsem naštěstí jako zkušená zachovala chladnou hlavu a smráďata odvlekla za roh. V těchhle situacích si připadám trošku jako pitomec, protože nikdo ze zúčastněných dobrovolně neodchází, táhnu je, rdousej se a věšej na vodítku, protože je přece nezlomim a já jenom čekám na moment, kdy se ještě položej a budu je tahat po zemi, protože tak se pozná ten nejlepší a nejzkušenější pejskař. Za rohem jsme ovšem narazili na jorkšíra číslo dvě, s čímž jsem nepočítala. Je to můj plácek, kde mám únikové cesty z obou stran, ale zase nemám plán C, takže jsem byla nemile zaskočena. Arnošt pořád ještě nepřestal řvát a Mazánek zase chtěla vyrazit a tak jsme zopakovali manévr a rychle jsme utíkali na druhou stranu. Tam mě ovšem zaskočil Puňta, co bydlí ob tři domy dál a to jsem byla v koncích. Na mém plácku stál pořád ten pán, naproti domu krysařík, Arnošt stále nepřestal řvát, Mazánek začala operně prozpěvovat naplno a mně se chtělo brečet. Z posledních sil jsem napnula vodítka a rychle utíkala. Já utíkala, oni byly taženi. Cestou jsme zase narazili na jorkšírku, fakt nevím, proč ještě nebyla doma a tam někde jsem to vzdala. Mazánek zařvala naprosto z plna hrdla, je to podobný siréně od záchranky a je to dlouhý a je to strašný, Arnošt stále ještě nepřestal řvát a já začala fakt natahovat a s konstatováním, že se klidně vykaďte doma, mně už je to všechno jedno, jsem je odtáhla naposledy. Jsem doma, jsem zpocená až za ušima, smráďata se vedle perou o kapesník a já se psychicky připravuju, že za pár hodin jdeme znovu. 

23. 6.

Když Lampu nevidíte a všude je ticho, znamená to, že někde provádí nějakou záškodnickou činnost. Tentokrát to byla krádež a rozpatlání rajčete po šedém povlaku postele, ale vzdal se hned, hodil záda, pečlivě ukazoval břicho a rajče odevzdal na první dobrou. Odpoledne uposlechl na přechodu výzvy ke mně a celkově se včera choval nějak moc slušně. Při večerním venčení jsem tedy nahlas konstatovala, že je to strašně moc hodnej a šikovnej pejsek a usmála se. Lampa se na mě otočil a asi se chtěl taky usmát, ale moc mu to nešlo, protože měl v puse hovno. Paní doktorka při poslední návštěvě konstatovala, že nesmí kuřecí, obiloviny, soju, hovězí a další milion věcí. O hovnu nemluvila, ale tuším, že by ho taky neměl. Vyndavat hovno (chápej, exkrement, ale to slovo má zvuk) Lampovi z tlamy není žádná hitparáda. Když vyndáváte něco pevného, třeba ukradenou kost nebo pytlík od brambůrek, prostě mu tu tlamu otevřete a basta. Hovno se chová jinak. Rozmazává se, smrdí a nejde pořádně chytit. Ty dávicí zvuky tentokrát nebyly Arnošta. Lampa hovno stále nechtěl pustit, a tak jsem zvolila klepací metodu, kdy jsem s ním klepala za kšírky, který teď nově nosí a docílila jsem vypadnutí poloviny hovna. Polovinu sežral. Po příchodu domu si Lampa odmítal vykloktat, čekal na mě v posteli, jestli se teda jde jako spát a poctivě při tom dělal hygienu. Lízal si ruce a těma rukama olízanýma jazykem od hovna si šahal na hlavu, oči a prostě taková ta večerní rutina. Něžnosti a tulení nebylo, to dá rozum.

4. 7.

Aby měl Lampa nějaký vyžití, házeli jsme si včera doma růžovýho ježka. Lampa byl nadšen. Tak nadšen, že když odběhl po šestašedesáté, ozvalo se z předsíně čččččččč. Ččččččč já nemám ráda. Připomíná mi Leonarda, který dělal ččččč 30krát za hodinu, taky Sofí, která mi dělala čččč do postele a taky Majkyho, který své čččč dělal za chodu z kuchyně do obýváku a zpátky.

Lampa je trošičku asociál a čččč dělá, když je hodně nadšen nebo hodně rozzloben. Nevím přesně, jestli ho ten gumovej růžovej ježek rozčílil nebo nadchnul, ale už si házet nebudeme.

Lampovo asociálství je projevuje i v oblasti navazování vztahů. Znám to od Mazánka. Mají rádi jenom sebe navzájem, všechny lidi a žádný zvířata. 

Ten kos ráno to jasně poznal. Stál si tam v klidu se žížalou v puse a rozhlížel se. Než přišel Lampa. Lampa má s ptákama nějakej problém, nevím přesně, co mu v minulosti udělali, ale muselo to být něco strašnýho. Lampa začal řvát a dusit se na vodítku a odmítal odejít. Kos byl Lampovým chováním zaskočen a odmítal odejít též a dával tak Lampovi mnoho prostoru na hlasitou diskuzi. Lampu můžete vyvěsit na kšírkách, můžete ho pověsit za uši do průvanu a nebo za ocas na strom a on stejně nepřestane. Mazánek to cítí stejně a já ty rána nemám dobrý a kombinace vysokých tónů a příšernýho uíííííí mi nedělá úplně dobře. Procházející lidi kosa neviděli a starší paní tak začala sdělovat Lampovi, jak je ťuťuňuňu hlídač. Nechtěla jsem ho ztrapňovat, že to smrádě hysterický řve jenom na kosa, tak jsem jí u toho nechala. 

Kosovi jsem zachránila život a bůh asi existuje, protože kdyby Lampovi nadělil jenom o setinu méně roztomilství, měl by životě fakt velkej problém.

8. 7.

Dnes jsem byla nucena tu ceduli na nástěnce, která tam visí jako omluva všem sousedům, přepsat. To o chudáčkovi od popelnic, co se bojí psů, přestalo pro zúčastněné dávat smysl. Alespoň pro ty, kteří před námi utíkají, zavírají dveře a zvedají své psy do náruče. Když tam napíšu „on je jenom magor, ale von jde za pár týdnů domů,“ mohl by se s námi možná zase začít někdo ze sousedů bavit. Nevím ovšem, jestli je uchlácholím, protože Mazánek je tu doma a bude tu bydlet dál. Problém s cedulemi je, že se tam nedá napsat sloh a problém při setkání s tváří v tvář je, že mě přes Arnošta a Mazánka nikdy nikdo neslyší.

Ty procházky v tomhle vedru dostaly ještě větší grády. Kromě vykukování za rohem, za stromem, za popelnicí nebo za čímkoliv, kde se můžu pro případ, že by někde prošel někdo se psem, letěl holub nebo vítr odfouknul igelitku, schovat, si Mazánek v sobě začala nastolovat nějaký vnitřní mír asi nebo si někde přečetla něco o józe a vnitřním zklidnění. Po hlasové stránce to sice není absolutně poznat, za to venku se plouží rychlostí umírajícího šneka, strašně pomalu zvedá nohy, pomalu otáčí hlavu a nutí mě stát na sluníčku, dokud se úplně nerozpustim a v hysterii, že tam umřu, jí táhnu skoro po zemi do stínu.

…………………………………

Já po tom půl roce vím, že už zvládnu všechno. A Lampa? Lampa je doma a i nadále zůstává spokojeným malinkatým kreténem.

Dočasky De De