"Co děláš?! Celý je to tu moje!"
Psa jsem si pořídila teprve tehdy, když jsem se zvládla postavit na vlastní nohy. To znamená, že jsem začala bydlet sama a měla dost peněz na to, abych mu nemusela kupovat nejlevnější konzervy. Zodpovědně jsem ho socializovala. Jenom mě ani ve snu nenapadlo, že se mi vymstí, že jsem nežila s partnerem nebo spolubydlícím.
Psa jsem si pořídila teprve tehdy, když jsem se zvládla postavit na vlastní nohy. To znamená, že jsem začala bydlet sama a měla dost peněz na to, abych mu nemusela kupovat nejlevnější konzervy. Zodpovědně jsem ho socializovala. Jenom mě ani ve snu nenapadlo, že se mi vymstí, že jsem nežila s partnerem nebo spolubydlícím.
Hank si mě totiž stihl fatálně přivlastnit. To neznamená, že sežere cizího psa, kterého si hladím, nebo u sebe doma nesmím sahat na lidi. Jde o to, že Hankovi vadí dlouhodobá přítomnost druhé lidské bytosti u mě, pardon, u něj doma. A nezáleží na tom, jak dlouho ji zná. Abych to zkrátila - o víkendu u mě byl můj táta.
U mě doma musíte dodržovat pravidla. Jakmile se tak neděje, je víc než možné, že přijdeme o pár věcí. Táta byl většinu času venku kolem domu, protože mi pomáhá dát dohromady tu moji zříceninu. Já musela zařizovat další věci, takže jsem pořád odjížděla někam pryč. Vždycky, když táta přišel dovnitř, bylo něco špatně. Když máte navíc dva psy, je těžší rozklíčovat, který je vinen. Teda pokud nejste jejich panička.
Ničitelé s. r. o.
Jakmile se do něčeho pustí Hank, poznáte to hned. Často mě mrzí, že jsem ho raději nepojmenovala Hulk. Dodnes mám otisk jeho zubů na kartičce pojištěnce, když si potřeboval něco vyřídit s mojí peněženkou. V minulosti rozkousal i železnou sponu na pásek, několik ovladačů a můj telefon. Jeho práce je tak na první pohled patrná.
Pepper oproti tomu věci pouze přemisťuje. Nenápadně se kolem něčeho vrtne, jen tak mimochodem to popadne, hodí na druhý konec baráku, chvilku si kolem toho ze samé radosti z rebelie zatancuje a jde se zase válet na gauč. Za to jí ani nemůžete spílat. Teda pokud to něco, co přemístí, nejsou vaše kalhotky a neleží v nich se zabořeným čumákem na sedačce v obýváku zrovna když si přivedete návštěvu.
"Tady bydlíme my!"
"Tady bydlíme my!"
Takže když mi táta říkal, že našel své milované hodinky ve sprchovém koutě, pohotově jsem zareagovala: “To byla Pepper!” Když mi je ukázal, říkám: "Aha, tak ne, to Hank. Ale Pepper mu rozhodně asistovala - on chodí ničit věci do obýváku." A moje slova se záhy potvrdila. Po celé zmíněné místnosti ležely zmasakrované polštáře. Mé milované polštáře. To už jsem se neudržela a začala ječet.
Balada o bezedných močácích
Když jsem Hankovi zabavila všechny věci, které by mohl zničit, vypil celou misku vody a zechcal (nesnáším to slovo, ale počůrat by bylo málo expresivní) celou pracovnu, kuchyni i chodbu. Tenhle druh protestu je blízký i Pepper. Takže jen co jsem to všechno uklidila, spustila svou vlastní protestní vlnu. Doslova.
Spaní měl táta taky těžké. Pepper ho nechtěla pustit do postele, a když už se tam chudák dostal, vytláčel ho z ní Hank. To, co u něj vypadá jako tulení, je totiž jen hlídání, jestli ten dotyčný nevstává a nejde paničku zabít. Nebo něco takového, nevím, co tím Hank ve skutečnosti sleduje.
Můžete je uplácet žrádlem jak chcete, Hanka vychovávat na cvičáku klidně každý den a s oběma se procházet několik hodin. Jsou ale věci, které se moc změnit nedají. Všechny kousací a čůrací protesty i navzdory mé nelibosti stejně za celý víkend několikrát zopakovali. Proč vám to píšu? Mám pro vás totiž cenou radu - pokud jste psychouši, nepořizujte si silného psa. Nejenom, že budete doma psychouši dva, ale navíc dokonale přebere vaši psyché, podpořenou ostrými zuby, rychlými tlapkami, nezničitelnou energií a možná i bezedným močákem. Když táta odjel, bylo to jako by mi někdo vyměnil psa. Hank si svorně lehl, zamlaskal a byl klid. No jo, pitbull nejspíš není jen můj Bůh, ale i můj nevrlý majetnický manžel.
