• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • Můj Bůh je pitbull a tady jsou 3 důvody, proč na mě při venčení nechcete narazit

Můj Bůh je pitbull a tady jsou 3 důvody, proč na mě při venčení nechcete narazit

Můj Bůh je pitbull a tady jsou 3 důvody, proč na mě při venčení nechcete narazit
Bacha na nás!

Zrovna jsem se vrátila z venčení, kde jsem ječela na nějakého pohodáře s obřím ovčákem puštěným na volno. Argumentovali mi, že přece nemá žádného zabijáka, tak proč by si ho měl přivolávat. Napadlo mě, že když čtete mé blogy, třeba se někdy zasmějete a přivede vás to k myšlence, že jsem fajn osoba.

Nejsem.

On je hodnej! On nekouše!

Abych to uvedla na pravou míru, jsem veskrze neškodná existence, která se klepe při větší koncentraci lidí a pláče i u reklamy na Milku. Ale když mé zlatíčka i svého psa ohrožujete tím, že si ho nejste schopní zavolat a necháte ho běžet na nás, tak se zlobím. Nejde totiž o mě. Jde o bytosti, které s námi mají být v bezpečí a když se k nim nechováte zodpovědně, můj přivázaný pitbull vašemu Punťovi ukousne hlavu.

Tak jestli mě, nedej Bože, někde potkáte a nebudete schopní si toho svého hodného pejska, který se na mě řítí, odvolat nebo si k němu doběhnout a připnout ho na vodítko, budu na vás vřískat a nebude to hezký. Jsem jako růžový Hulk.

Utíkám!

Pejskaři jsou taková zvláštní sorta lidí. Vzhledem k tomu, že se s většinou pohádám, si na procházky raději nasazuji sluneční brýle a ledový výraz neoblomné introvertnosti. Mám totiž pocit, že se dají rozdělit na dvě skupiny. Rádoby pejskaři a kynologové amatéři.

Můj Bůh je pitbull a tady jsou 3 důvody, proč na mě při venčení nechcete narazit
Drahoušek na procházce

Ti první jsou vyznavači opičí lásky. Chovají se k psovi jako k dítěti, nebo ho naopak berou jako dobytek, kterému stačí dát žrádlo, vodu, a když se jim za to neodvděčí poslušností a pokorou, berou to jako útok na svou osobnost a zpochybnění kvality jejich péče. To jsou ti lidé, kteří nechají psa uvázaného v obchodě tak, že mu automatické dveře, jejichž čidlo na něj nereaguje, přivře hlavu (to jsem fakt viděla, toho psa jsem zachraňovala) nebo se dělí se zvířetem o čokoládu a pivo, někdy i panáky (ano, tohohle jsem taky byla svědkem).

S tou druhou skupinkou se většinou na všem shodnem a ještě se dozvím nějakou novou vychytávku. Obvykle to ale jsou lidé, co pracují na veterině, provozují cvičák nebo mají chovnou stanici. Nemají sice papír na převýchovu psů a neživí se tím, že učí zvířata hledat drogy (proto amatéři), ale ví toho o psech dost na to, aby je netrápili.

Jsem fanatik

Tak fajn. Dejme tomu, že jsme se potkali, přelezli jste mou ochranou zeď, máte fenku, která nesežere mou chrtici a pokračujeme v procházce společně. Na mé tváři uvidíte vnitřní souboj dvou vlků - jeden do vás chce něco hučet a ten druhý ho drží za ocas a říká: Zbytečně se budeš dohadovat a tvoje kecy stejně nikoho nezajímají, tak si tady sedni a počkej na příhodnější okamžik k boji.

Takže tak. Nic příjemného. Věřím, že někteří lidé mě vidí z dálky a už vymýšlejí, jak se mé smečce co největším obloukem vyhnout. Lidé kolem zvířat jsou pošahaní, já to říkám pořád...

Vteřiny naděje

Věděli jste, že za pouhých třicet vteřin na stránce "Vteřiny Naděje" přispějete na pomoc potřebným?