• Domů /
  • Blog: Můj Bůh je pitbull
  • /
  • Můj Bůh je pitbull a tady jsou 3 důvody, proč na mě při venčení nechcete narazit

Můj Bůh je pitbull a tady jsou 3 důvody, proč na mě při venčení nechcete narazit

Zrovna jsem se vrátila z venčení, kde jsem ječela na nějakého pohodáře s obřím ovčákem puštěným na volno. Argumentovali mi, že přece nemá žádného zabijáka, tak proč by si ho měl přivolávat. Napadlo mě, že když čtete mé blogy, třeba se někdy zasmějete a přivede vás to k myšlence, že jsem fajn osoba.

Nejsem.

On je hodnej! On nekouše!

Abych to uvedla na pravou míru, jsem veskrze neškodná existence, která se klepe při větší koncentraci lidí a pláče i u reklamy na Milku. Ale když mé zlatíčka i svého psa ohrožujete tím, že si ho nejste schopní zavolat a necháte ho běžet na nás, tak se zlobím. Nejde totiž o mě. Jde o bytosti, které s námi mají být v bezpečí a když se k nim nechováte zodpovědně, můj přivázaný pitbull vašemu Punťovi ukousne hlavu.

Tak jestli mě, nedej Bože, někde potkáte a nebudete schopní si toho svého hodného pejska, který se na mě řítí, odvolat nebo si k němu doběhnout a připnout ho na vodítko, budu na vás vřískat a nebude to hezký. Jsem jako růžový Hulk.

Utíkám!

Pejskaři jsou taková zvláštní sorta lidí. Vzhledem k tomu, že se s většinou pohádám, si na procházky raději nasazuji sluneční brýle a ledový výraz neoblomné introvertnosti. Mám totiž pocit, že se dají rozdělit na dvě skupiny. Rádoby pejskaři a kynologové amatéři.

Můj Bůh je pitbull a tady jsou 3 důvody, proč na mě při venčení nechcete narazit
Drahoušek na procházce

Ti první jsou vyznavači opičí lásky. Chovají se k psovi jako k dítěti, nebo ho naopak berou jako dobytek, kterému stačí dát žrádlo, vodu, a když se jim za to neodvděčí poslušností a pokorou, berou to jako útok na svou osobnost a zpochybnění kvality jejich péče. To jsou ti lidé, kteří nechají psa uvázaného v obchodě tak, že mu automatické dveře, jejichž čidlo na něj nereaguje, přivře hlavu (to jsem fakt viděla, toho psa jsem zachraňovala) nebo se dělí se zvířetem o čokoládu a pivo, někdy i panáky (ano, tohohle jsem taky byla svědkem).

S tou druhou skupinkou se většinou na všem shodnem a ještě se dozvím nějakou novou vychytávku. Obvykle to ale jsou lidé, co pracují na veterině, provozují cvičák nebo mají chovnou stanici. Nemají sice papír na převýchovu psů a neživí se tím, že učí zvířata hledat drogy (proto amatéři), ale ví toho o psech dost na to, aby je netrápili.

Jsem fanatik

Tak fajn. Dejme tomu, že jsme se potkali, přelezli jste mou ochranou zeď, máte fenku, která nesežere mou chrtici a pokračujeme v procházce společně. Na mé tváři uvidíte vnitřní souboj dvou vlků - jeden do vás chce něco hučet a ten druhý ho drží za ocas a říká: Zbytečně se budeš dohadovat a tvoje kecy stejně nikoho nezajímají, tak si tady sedni a počkej na příhodnější okamžik k boji.

Takže tak. Nic příjemného. Věřím, že někteří lidé mě vidí z dálky a už vymýšlejí, jak se mé smečce co největším obloukem vyhnout. Lidé kolem zvířat jsou pošahaní, já to říkám pořád...

My s Britem pomáháme. Co vy?

Každá koruna se počítá! Staňte se fanouškem Facebook.com/PrimaMazlicek a přispějte tak na záchranu životů.