• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • Můj Bůh je pitbull, proto je třeba počítat s těžkými ublíženími na zdraví

Můj Bůh je pitbull, proto je třeba počítat s těžkými ublíženími na zdraví

Můj Bůh je pitbull, proto je třeba počítat s těžkými ublíženími na zdraví
Naštěstí nejde vidět, jak trpím, protože netrpím na modřiny...

Mám hned několik variací odpovědí na to, když někdo nazve mého psa bojovým plemenem. Například: Jasně, nejčastěji ale bojuje sám se sebou. Nebo: Cože? Bojové vemeno? Jo, to on je, no… Jednou z nich je ale i: Ano, je to nebezpečný pes a několikrát mi dost ublížil. Jen jsem si za to mohla vždycky především sama…

Což se stalo a potvrdilo i nyní. Poslední dobou jsem hodně unavená a trochu roztěkaná. Proto stačí i jedna sklenička k tomu, abych zakopla o vlastní nohu nebo se dopustila nějakého památného přeřeku. A co teprve, když jich je víc (těch skleniček!)… Nicméně vždycky jsem schopná vyvenčit psy, aniž by Pepper utekla za kočkou nebo Hank sežral sousedům plot i s psím vínem. Tentokrát ale nebylo velké množství alkoholu potřeba.

Hank má ohromnou sílu. Neustále proto musíte být ve střehu. Poslední nečekané škubnutí odnesla moje hrudní páteř natolik, že už nikdy nebude v pořádku. Slíbila jsem si proto, že ke druhému už nedojde. Jenže život není tak krátký, jak se tvrdí, a každé „nikdy” má své „jejda”. Takže k nečekanému cuknutí došlo znovu, já vodítko nepustila a dopadla na tvrdou zem hned vedle měkoučké trávy.

Long story short: Na boku mi roste třetí půlka zadku, sedřela jsem si loket a za to, že nemám otřes mozku, vděčím jenom mým dredům. Byla jsem doslova otřesena. Jedině tak se dá totiž vysvětlit, že když jsem doma v kleče sundávala Hankovi vodítko, převážila jsem se dopředu a zapomněla před sebe dát ruce. Tím pádem jsem dopadla svým dredůprostým nosem na nemilosrdnou dlaždičku.

Jakmile jsem se probrala z mikro koma a podívala se do kaluže krve pod sebou, sedla jsem si na zem a začala přemýšlet o životě… A přišla na následující:

Každá mince má dvě strany. Takže buď můj bojový pes zavinil, že má bojová podlaha napadla můj bojový nos.

Nebo jsem prostě úplný idiot…

Vteřiny naděje

Věděli jste, že za pouhých třicet vteřin na stránce "Vteřiny Naděje" přispějete na pomoc potřebným?