Tak co mi povíš, paničko?
Pejskař je diagnóza, o tom se asi nemusíme přít. Jsem s tím smířená a už se ani neobtěžuji před “zdravými” lidmi objasňovat své “šílenství”. Jenže poslední dny na mě doléhá přepracovanost a částečná osamělost s ní spojená tak, že už to začíná děsit i mě.
Pejskař je diagnóza, o tom se asi nemusíme přít. Jsem s tím smířená a už se ani neobtěžuji před “zdravými” lidmi objasňovat své “šílenství”. Jenže poslední dny na mě doléhá přepracovanost a částečná osamělost s ní spojená tak, že už to začíná děsit i mě.
Každý majitel psa ke svému mazlíčkovi promlouvá, a kdo říká, že ne, dělá to dvakrát tolik! Ne, ale teď vážně. Na poslední procházce sadem v naší vesnici mi byla fakt zima. Do obličeje mi foukal studený vítr a pod mikinu se cpal vlezlý chlad. Hank se zahříval běháním s míčkem, jenže Pepper, neochvějná Irka z Chrtů v nouzi, byla v pohodě a snažila se chytit stopu.
To spočívá mimo jiné v tom, že se každých cca 60 centimetrů zastavovala zaražením čumáku do trávy. Pak už jsem to nevydržela a s patrnou nervozitou v hlase jí vyčinila: „Kolegyně, uvědomte si, prosím, že na procházce jednak nejste sama, a jednak jsme tu primárně kvůli čůrání a kadění. Lov na pořadu dne skutečně nebyl."
Tu jsem si všimla, že je za stromy cosi barevného. Hned mi blesklo hlavou, že mě někdo slyšel a už pro mě jedou z Bulovky se svěrací kazajkou. Ale ne, naštěstí to byl jen plastový obal na stromě. Došlo mi ale, že takové konverzace nejsou vyjímečné a možná se mi to taky dost začíná vymykat z rukou. Zpětně mi došlo, co jsem Hankovi vysvětlovala, když jsme se chystali ven.
Haf?
Haf?
Oblékala jsem Pepper kabátek a u toho mu kladla na srdce: „Takže si to ujasníme, ty recidivisto, abych se už nemusela opakovat. Pochop prosím příčinu a důsledek svého neuváženého jednání! Pokud nepřestaneš na dvorku konzumovat ořechy, nepřestane tě svědit anální otvor a nepřestaneš si ho otírat o sedačku, v důsledku čehož je od exkrementů. Kapišto, kámobrácho?”
Ne že bych o své duševní zdraví neměla obavy běžně. A je mi jasné, že mě všichni uklidníte tím, že vaše debaty se psy jsou samozřejmě taky sofistikovanějšího charakteru než jenom „co děláš, ty magore?!”. Já si ale raději v nejbližší době naplánuji neformální setkání s další lidskou bytostí. V opačném případě reálně hrozí, že za chvíli začnu třeba štěkat...
