• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • Našel si imaginárního kamaráda v zrcadle, celej večer na něj řval a počůral mi podzimní dýni

Našel si imaginárního kamaráda v zrcadle, celej večer na něj řval a počůral mi podzimní dýni

Našel si imaginárního kamaráda v zrcadle, celej večer na něj řval a počůral mi podzimní dýni

Aktuálně vybíráme množírnu a koncem týdne ke mně přijede dočasně bydlet nový spolubydlící. O smraďochovi je mi zatím známo pouze to, že to bude něco jako jorkšír (chápej třikrát větší) a taky tuším, že přijedou i blechy.

A tak vás v následujících sloupcích autenticky provedu zákulisím dočasné péče. Od příjezdu až po smrkání při loučení.

………………….

Tohle jsem psala v jednom z minulých sloupků, ale smraďoch měl zpoždění. Dělal se vzácnej, abych tolik neřvala, až počůrá celej byt a taky měl moc práce sedět na jednom místě s ostatníma a policejní cedulkou s číslem 105 049 na krku.

V sobotu jich ovšem z kauzy Zlaté Hory devět přijelo a já jsem si vytáhla jasně nejkratší sirku.

 

Den první

Při vyzvedávání jsem smraďocha přes dvířka přepravky vůbec nezajímala, při manipulaci začal uvnitř tančit, aby se mi jako jo dobře nesl. Po vypuštění doma jsem jasně slyšela, jak zařval ‚všechno ti tu počůrám‘ a začal běhat po bytě. Po '70krát jsem zvedl nohu' jsem přestala počítat a usadila se do křesla s tím, že až skončí promenáda, vezmu to všechno najednou.

Mezitím co ostatní dočasky začali hlásit tulení, něžnosti a čůrání na podložky, našel si chlapec imaginárního kamaráda v zrcadle a začal řvát. Celý večer řval na zrcadlo a počůral mi podzimní dýni, abychom byli úplně přesní.

Nový spolubydlící mi též sdělil, že si mám udržovat metrovou vzdálenost, nesmím na něj sahat, a tak jsem si na noc zabořila nos do peřiny, koupání se odložilo a nechala čouhat ruku z postele, kdyby pán nakonec chtěl nějaký kontakt. Taková ruka visící z postele ovšem není žádná sranda, protože pod postelí jsou co? Pod postelí jsou bubáci. Chápeme se.  

Našel si imaginárního kamaráda v zrcadle, celej večer na něj řval a počůral mi podzimní dýni

Den druhý

Nový spolubydlící se stále ještě nerozhodl, jestli je v mé přítomnosti rád, a tak sice neustále dolejzá, ale jakmile se otočím, uteče. Někdo z nás dvou to ale rozseknout musí, tak ho občas naženu jako husu a vyprávim, že teď už bude všechno dobrý. Při mých něžných dotecích se chlapec tváří, že ho chci jasně zabít, aby mě poté doprovodil za záchod. Samozřejmě jenom za dveře. Metr je totiž stále bezpečná vzdálenost.

Po koupeli spolubydla začal vrtět a dolejzat. Nejsem si ale úplně jistá, jestli nás to sblížilo a nebo si říká 'ty vole dělej hodnýho nebo tě příště rovnou zabije'.

 

Den třetí

Já jsem typ na něžný buzení. Budík mám nastavený tak, aby nejdříve jemně zašveholil a zašeptal vstávej a celkově se na mě musí ráno něžně, protože já ty rána prostě nějak neumim. Dnes jsem ovšem vylítla z postele s pocitem, že hoří, padá dům, mám infarkt nebo se něco strašně neodkladnýho děje. Spolubydla zavyl. Bylo to dlouhý, táhlý, bylo to u mé hlavy, přidávalo to na intenzitě a mělo to hluboký zabarvení. Bylo to strašný a bylo to v půl čtvrté ráno!

 

To jsou tak ve stručnosti nejdůležitější události tří dnů a se dny následujícími se přihlásíme zase za týden.

Vteřiny naděje

Věděli jste, že za pouhých třicet vteřin na stránce "Vteřiny Naděje" přispějete na pomoc potřebným?