• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • Proč může být smrt zvířete horší než ztráta člena rodiny?

Proč může být smrt zvířete horší než ztráta člena rodiny?

Proč může být smrt zvířete horší než ztráta člena rodiny?
Ne nadarmo se říká: "Staňte se takovým člověkem, za jakého vás má váš pes..."
Zdroj: pexels.com

Taky se vám stává, že na vás někdy přátele, kteří nemají psa nebo kočku, koukají jako na blázna, když považujete psa za regulérního člena rodiny? Koneckonců - je to pořád „jen pes” nebo „jenom kočka”. Pokud však doma jednoho z těchto chlupáčů máte, jistě si budete stát za tím, že rozhodně nejde „jen o nějaké zvíře”.

A psychologové by s vámi souhlasili. Výzkumy potvrdily, že ztráta milovaného zvířete je ve všech ohledech srovnatelná se ztrátou lidského přítele nebo člena rodiny. Bohužel, v naší kultuře nemáme možnost rozloučit se s mazlíčkem stejně jako s člověkem. Neexistuje na to žádný rituál, žádné náboženství ani možnosti uveřejnit nekrolog v místních novinách, nebo prostě cokoliv, co by pomohlo lidem bez zvířat si uvědomit, že jde o vážnou věc, a nešťastným majitelům s rozloučením.

Taky v práci vám automaicky nedají alespoň tři dny na zotavení a společnost se na vás bude dívat jako na fňuknu. Kdyby se však povědomí o tom, jak je ztráta zvířecího přítele skličující více šířila, možná by ostatní uvěřili, že velmi podstatná část vašeho srdce vykročila za duhový most a zjištění, že se už nikdy nevrátí, je nesnesitelně bolestivé.

Proč jsou lidi tak moc napojení na své psy?

Psi se zvládli za posledních 10 tisíc let přizpůsobit lidem. A udělali to velmi dobře. Je to jediné zvíře, které se vyvinulo natolik a takovým směrem, že se z něj stal náš skutečný přítel a životní parťák. Antropolog Brian Hare dokonce vyvinul „domestikační hypotézu“, ve které osvětluje, jak se z šedých vlků stala tak sociálně zdatná zvířata.

Z psychologického hlediska pak dává napojení na psí přátele také velký smysl. Mají totiž vlastnosti, které u lidí bohužel často postrádáme, jako je například bezpodmínečná láska a nekritická, pozitivní zpětná vazba.

Vazba má své opodstatnění i z neurologického hlediska. Psi byli v minulosti voleni podle toho, jaký mají vztah k člověku. Jinými slovy, rozmnožoval se ten pes nebo fenka, kteří věnovali lidem největší pozornost. MRI skenování pak potvrzuje, že na naši chválu reagují stejně jako na jídlo. Umí taky rozpoznat lidské grimasy a “přečíst” z našeho obličeje psychický stav. Vědecké studie naznačují, že psi dokáží vycítit záměr člověka, proto se klidně může stát, že se vás pes snaží od některých lidí držet co nejdál nebo je v jejich přítomnosti hyperprotektivní.

Ztrácíme mnohem, mnohem víc

Není pak divu, že jsme si za tuto nevyžádanou a téměř magickou pomoc psy velmi oblíbili. Navíc je dokázáno, že majitelé psů a koček jsou v průměru šťastnější lidé než ti, kteří žijí v domácnosti bez zvířat, taktéž jejich přítomnost snižuje riziko srdečních chorob. Psycholog Julie Axelrod v souvislosti s tím vysvětluje, že majitelé psů neztrácejí jen zvíře, ale zdroj lásky, společníka, který s nimi byl v dobrém i zlém. Možná se s ním cítili bezpečněji nebo ho dokonce považovali za náhradu za dítě, které nemohli přivést na svět.

Proč může být smrt zvířete horší než ztráta člena rodiny?
Obzvlášť pro lidi, kteří bezpodmínečnou lásku nikdy nepocítili, je pes jediný záchránce přes zatrpklostí...
Zdroj: pexels.com

Silná vazba mezi zvířetem a člověkem byla dokázána i další studií o “misnamingu”. Ta vysvětluje, že stejně jako si při zavolání spleteme jméno staršího sourozence s tím mladším, můžete ho taky dost dobře zaměnit se jménem psa. Naznačuje to, že jméno zvířete “vytahujeme” ze stejného kognitivního fondu jako jména členů rodiny. To jasně dokazuje, že nejde "jen" o zvíře.

Není divu, že majitelům jejich mazlíček tolik chybí, když je pryč

Navíc je tím narušená i naše denní rutina. S většinou přátel nebo členů rodiny se nevídáte každé ráno, každé odpoledne nebo každý večer. Oblíbené tetě nebudete přizpůsobovat dovolenou, přetvářet kvůli ní auto nebo jí vymačkávat anální žlázy. A tyto zásahy do rutiny nás lidi vyvádějí z míry. Najednou není proč v sobotu ráno vstát a vyrazit do lesa. Najednou neplánujete dovolenou s výšlapy v horách. Najednou jste sami. Často se taky podle nedávného průzkumu stává, že osamělí majitelé slyší klapání tlapek o podlahu nebo štěkot či mňoukání zemřelého zvířete. 

Dejte si na čas

Je dobré si po smrti mazlíčka trochu odpočinout a dát si čas na srovnání se s tak obrovskou ztrátou. Nesnažte se hned zalepit díru ve vašem životě jiným psem - nebudete na to připravení a pes vycítí, že jste velmi smutní. 

Dejte si na prostě čas. Plakejte a vzpomínejte na oblíbené chvilky s vaším mazlíčkem. Jednou ráno vstanete a budete stále smutní, ale smíření. A nepochybujeme, že vám pak do života vstoupí další skvělý parťák, který bude úžasný úplně jiným způsobem.

Vteřiny naděje

Věděli jste, že za pouhých třicet vteřin na stránce "Vteřiny Naděje" přispějete na pomoc potřebným?