• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • Sentimentální okénko: Jedna velká rodina adoptivních páníčků

Sentimentální okénko: Jedna velká rodina adoptivních páníčků

Sentimentální okénko: Jedna velká rodina adoptivních páníčků

Často slýchám v souvislosti se záchranou zvířat věty jako "To já bych dělat nemohla!". Na dnešní blog jsem původně měla vymyšlené velmi sofistikované, poučné téma mimořádné důležitosti, ale musím, prostě musím ho věnovat adopťákům z AniDefu. Pejskům a kočičkám, kteří od nás už odešli do spokojených domovů, a jejich páníčkům.

Kdybychom přemýšleli, co byl ten nejlepší počin za tu dobu, co provozujeme AniDef - útulek v Žimu, naše vedoucí Bára by nejspíš prohlásila, že organizovaný sklad. Nebo ještě organizovanější kancelář. Péťa, naše dobrovolnice přes psí wellness a stříhání všeho, co má chlupy, by hlasovala pro výstavbu psí vany. (Ještě k tomu stříhání - ostříhání mého Držky bráním úspěšně už od doby, co Péťu znám.) A Domča, kamarádka i těch největších pouštěčů hrůzy, by možná ocenila vymodlený přepouštěcí dvojkotec, díky kterému není úklid kotců kousavým psům pravidelnou dávkou adrenalinu. 

Já hlasuju pro založení mé nejoblíbenější ze všech facebookových skupin - Adopťáků z AniDefu. A pro zavedení pravidelných srazů adopťáků u nás v útulku. :-)

Sentimentální okénko: Jedna velká rodina adoptivních páníčků

Pojďte brečet s námi!

Někteří prý nemohou chodit do útulku. Prý by to obrečeli. Tak já tedy v útulku nebrečím. Oni ti pesani toho mnohdy mají za sebou dost a slzy jsou jim tak nějak na nic - daleko lepší je přijít s pořádnou náloží dobrot a dobré nálady, pomazlit je a předat jim trochu té víry, naděje a lásky. 

Jestli ale někde brečím, tak při setkáních se svěřenci, kteří už od nás odešli do domovů - ať už jde o setkání virtuální, nebo osobní. Na začátku září, na druhém srazu adopťáků, jsem řvala u rozdávání veganských párků v rohlíku dětem. Přijel totiž Péťa s rodinou - Péťa, který stál po kolena v blátě a smutně koukal z kotce, kde žil už několik let, když jsme útulek na jaře 2017 převzali. Péťa, který čekal na domov tak dlouho, až jsem začala uvažovat, jestli se mi 35kilová kopie mého Držky ještě vejde na gauč. Péťa, který už dva roky bydlí s fenkou maďarského ohaře a úžasnými mladými páníčky. Moje srdeční záležitost.

Pravidelně jsem naměkko i u virtuálních pozdravů, které nám do skupiny posílají rodiny našich bývalých svěřenců. Hned v úvodní fotce se zubí jedno z devíti štěňat, vyhozených v papírové krabici u kolejí. Myslím, že si tuhle fotku vytisknu a dám na pracovní stůl. Kdybychm se my z AniDefu měli podělit o všechny takové fotky, nevejdou se ani na několik stolů. Pejskové, kteří nás zdraví svými úsměvy z rodin, si často zažili hladovění, ubližování, strach, samotu, zimu... a teď jsou prostě jen šťastní. Jestli se někdo diví, jak to můžeme dělat, podívejte se na tyhle fotky. Sledujte pravidelné pozdravy z domovů od našich adopťáčků. Tohle je ten hnací motor, pro který to můžeme a musíme dělat dál.

Adopce má smysl. Nekupujte, adoptujte.

AniDef - útulek Žim

Sentimentální okénko: Jedna velká rodina adoptivních páníčků

My s Britem pomáháme. Co vy?

Každá koruna se počítá! Staňte se fanouškem Facebook.com/PrimaMazlicek a přispějte tak na záchranu životů.