• Domů /
  • články a pořady
  • /
  • Šťastné konce: Zvířata nás učí bojovat a žít život, jaký je

Šťastné konce: Zvířata nás učí bojovat a žít život, jaký je

Šťastné konce: Zvířata nás učí bojovat a žít život, jaký je
Mači a Invy našli i přes svůj hendikep šťastný domov.
Nikola H.

O tom, že štěstí může mít místo čtyř pacek jen dvě nebo že slepota není nepřekonatelná překážka při hledání nového domova, jste se už v našem seriálu ŠŤASTNÉ KONCE mohli přesvědčit. Hendikepovaná zvířata totiž nejsou o nic méně šťastná ani o nic méně netouží po svém vlastním domově, než zvířata zdravá. To je případ i ochrnuté kočičí dvojky Mači a Invyho.

Nikola se rozhodla pro adopci hendikepovaných zvířat, protože moc dobře ví, jak je pro ně těžké najít si domov. „Kamarádka Jana z azylu Handipet Rescue měla v té době paralyzovaného kocoura, do kterého jsem se zamilovala. Učarovala mi hlavně jejich chuť žít, neřešit hendikep a užívat si život, který máme,“ vypráví Nikola. Podle ní je u zvířat výhoda v tom, že se neposmívají jedno druhému nebo se nepotýkají s problémem hledání zaměstnání. A že dokážou milovat i přes svůj pohnutý osud.

Ochrnutá královna

První hendikepovaná kočka přišla k Nikole až z ukrajinského útulku. „Našli ji, jak se plazí po ulici, byla ochrnutá na spodní část těla,“ vzpomíná Nikola na začátek příběhu kočky Mači. Od té doby ušly obě kus cesty. „Mači je královna se vším, co k tomu patří – přestože je ochrnutá a vlastně dvounohá. Jednu packu jsme totiž museli nechat amputovat a druhá je úplně nepoužitelná. Dokáže vylézt, kam chce, křičí na nás, má ráda pozornost a taky čas sama pro sebe. Miluje dobré jídlo a ráda se ho nahlas dožaduje. Navíc dokáže překvapivě rychle utíkat. Je to naše princezna moc ji milujeme.“

Každý hendikep je jiný. Má jinou příčinu, jiné projevy, zvíře ho jinak snáší. „Mači například zadní část těla cítí, ale protože se s ní nepracovalo, tak svaly atrofovaly a zadní packy se jí zdeformovaly. Nemá ale problém chodit normálně na záchod,“ vysvětluje Nikola, která se po čase rozhodla pro adopci druhého hendikepovaného zvířete – kocoura Invyho.

Šťastné konce: Zvířata nás učí bojovat a žít život, jaký je
Mači je pravá kočičí princezna.
Nikola H.

Mnozí by mu ten čas nedali

Invy měl následkem úrazu, kdy na něj spadl balík slámy a poškodil mu páteř, zadní polovinu těla necitlivou a vylučování vůbec neovládal. Proto musel nosit plenky a Nikola mu pomáhala s pravidelným vyprazdňováním. „Invy to zvládal naprosto úžasně. Každý den nás přesvědčoval o tom, jak je rád na světě. Nejvíc miloval mazlení a lovení pavouků,“ vzpomíná Nikola. „Péče o něj byla sice náročnější, ale on nám ji oplácel upřímnou láskou a radostí.“ Bohužel močový měchýř byl kvůli opakovaným zánětům stále častější příčinou Invyho problémů. I přes častou péči veterinářů nakonec Invy zemřel na selhání ledvin. „Byly to ale krásné tři roky života, které by mu mnozí vůbec nedali.“

Péče o zvíře, které se nedokáže samo vyprázdnit, je nejen náročná, ale má i svá specifika. „Existují na to různé návody, jde ale o to, že se kočce mechanicky stlačí močový měchýř a tím se vyprázdní – u zdravé kočky tohle možné není. Celý proces není pro zvíře nijak bolestivý. Jednak to necítí a my jsme to navíc měli spojené s mazlení, takže se vždycky těšil,“ popisuje Nikola každodenní rutinu. Když byla v práci, měl Invy útočiště ve velké kleci vystlané podložkami, aby nemusel mít 24 hodin denně pleny. „Byl to typ kočky, pro kterou to nebyl problém, spokojeně spal. Po příchodu domů jsem ho vyprázdnila, dostal plínku a vesele běhal po domě, kde si hrál s ostatními.“

U hendikepovaných koček je často potřebná pravidelná koupel – především, pokud neovládají vyprazdňování. Díky péči Nikoly Invy neměl problém se zapařením nebo proleženinami. „Když jsem potřebovala někam odjet na pár dní, brávala jsem ho s sebou. Byl to vděčný cestovatel – hověl si v tašce a měl moc rád nové lidi. Invyho si každý hned oblíbil,“ vzpomíná Nikola, které hendikepovaná zvířata hodně dala. „Zvířata se se svým hendikepem vyrovnávají až překvapivě lehce a rychle, to je obdivuhodné. Nebudí se ráno s depresí, nepřemýšlí nad tím, co se jim stalo, co kdysi mohli a dnes už nemohou. Prostě žijí a neřeší. V tom je jejich výjimečnost – učí nás bojovat a brát život takový, jaký je.“

Má příběh vašeho chlupáče také šťastný konec? Pošlete nám ho i s fotografiemi na primamazlicek@iprima.cz. Každý šťastný konec totiž může být inspirací pro ty, kteří ho teprve hledají.

Šťastné konce: Zvířata nás učí bojovat a žít život, jaký je
Invy dostal díky Nikole šanci prožít tři roky plné štěstí a lásky.
Nikola H.

Vteřiny naděje

Věděli jste, že za pouhých třicet vteřin na stránce "Vteřiny Naděje" přispějete na pomoc potřebným?