Zhroucené ekosystémy Sumatry: Proč potřebují nejen naši pomoc?

Do stejné kategorie se před několika lety dostal i slon sumaterský. Těchto pětitunových obrů tu dnes najdeme méně než dva a půl tisíce. Podobného osudu se dočkali i zdejší orangutani. Dnes jich sice zůstává „ještě“ více než čtrnáct tisíc, ale jejich habitat se scvrknul na zlomek toho původního. Z devíti orangutaních populací mají jen tři vyhlídky na přežití v delším měřítku.

Nejhůře jsou na tom ale nosorožci sumaterští. Ve volné přírodě zbývá posledních pět významných populací - čtyři z nich se nachází na Sumatře a jedna na Borneu. Přesné počty nosorožců není snadné kvůli jejich samotářské povaze odhadnout, ale vědci se domnívají, že jich je přibližně osmdesát. V ostatních místech svého výskytu již byli prohlášeni za vyhynulý druh.

Kriticky ohrožené jsou i želvy batagur kalagur. Jde o jedny z nejvíce ohrožených želv v celé Jihovýchodní Asii. Dnes je najdeme jen ve velmi malých a izolovaných populacích v Thajsku, Malajsii a právě na Sumatře a Borneu.

Co za jejich strmým úbytkem stojí? Odlesňováním lidé systematicky ničí domovy těchto úchvatných bytostí. Ke kácení prastarých pralesů nedochází jen kvůli palmoolejným plantážím, ale i kvůli těžbě dřeva. Velkou hrozbu pro ně představuje i bujné pytláctví. Tygři jsou zabíjeni především kvůli své kůži, nosorožci kvůli rohům a polapení orangutani slouží jako zábava pro turisty (a to přesto, že jsou od roku 1931 chráněni zákonem). Želvy jsou ohroženy i rybolovem – často končí jako vedlejší úlovky či jsou zabíjeny odhozenými sítěmi.