Zmatená ochrana zvířat v USA: Tvrdší tresty pro tyrany, ale menší ochrana pro ohrožené druhy

Na konci listopadu prezident Trump podepsal zákon, který nově kvalifikuje týrání zvířat jako federální zločin. Úmyslné ubližování „živým mimolidským savcům, ptákům, plazům či obojživelníkům“ nyní může vyústit „až“ v sedmileté odnětí svobody. Aktivisté za welfare zvířat to považují za velký úspěch.

Ne všichni však mají důvod k oslavám. Skvrnou na štítu ochrany zvířat v USA je skutečnost, že to není tak dlouho, co ten samý prezident podepsal novelu Zákona o ohrožených druzích. Kvůli tomu se druhům na pokraji vyhynutí dostává menší ochrany – bez ohledu na to, že vědci stále hlasitěji varují, že ztráta biodiverzity v době klimatické změny ohrožuje i nás samotné.

Ve Spojených státech je v ohrožení více než patnáct set druhů (na celém světě je to téměř jeden milion druhů flory a fauny). Jednou z „novinek“ novely je i to, že druhům, které momentálně spadají do kategorie „téměř ohrožené“, se nedostane ani zdaleka stejné ochrany jako těm, které se nacházejí v kategorii „ohrožené“. Kromě toho bude složitější chránit druhy, jejichž populace je rozprostřena po více státech USA, a nebude možné bránit divoké druhy živočichů a rostlin před dopady klimatické krize a lidské činnosti. Právě tento zákon přitom původně dokázal zachránit například orla bělohlavého či kondora kalifornského před vyhynutím.

Tento zákon je však porušován i ve své značně okleštěné podobě. V říjnu administrativa udělila zvláštní povolení ropné společnosti, aby prováděla seismický průzkum v aljašském Cook Inlet. Právě tady žije jedna populace běluh severních, kterých na celém světě zbývá posledních pár stovek jedinců. Seismický průzkum je však ohlušuje a dezorientuje, což pro tato citlivá zvířata znamená téměř jistou smrt hlady.

Nový Zákon o prevenci mučení a týrání zvířat doplňuje zákony jednotlivých států, které již tresty za týrání zvířat obsahují. Bude tak možné snadněji stíhat provinění napříč jednotlivými státy i získat více financí na vyšetřování a stíhání těchto případů. Ani tento zákon však nemyslí na „hospodářská“ či „laboratorní“ zvířata, volně žijící oběti lovců ani na ryby. V podstatě se tak dotýká jen zvířat, která považujeme za své společníky. Zvířata žijící ve volné přírodě, ze které stále častěji ukrajujeme kvůli svým „potřebám“, či zvířata, která držíme v zajetí kvůli zisku, tak mají prozatím smůlu. Že si tím podřezáváme větev, na které sedíme, je zřejmě jedno…