Svět zvířat

„Dobrých je víc, ale vidět jsou ty špatné.“ Jak je to doopravdy se spolky, které mnohdy suplují stát?

Autor Redakce Vytvořeno před 1 měsícem
Mařenka z žimského útulku, který je také zapsaným spolkem. Ročně jím projde několik set zvířat.

Mařenka z žimského útulku, který je také zapsaným spolkem. Ročně jím projde několik set zvířat.

AniDef - útulek Žim

Každý rok zachrání z nevyhovujících podmínek stovky zvířat. Většině z nich obce, z jejichž katastrálního území zvířata pochází, nijak nepřispívají. Řeč je o zapsaných spolcích, které tak mohou často nákladnou veterinární péči poskytnout zvířatům jen díky dárcům. I tady se však najdou jedinci, kteří se na zvířatech snaží vydělat. A i když patří mezi menšinu, jejich stín dopadá na všechny.

„Je na čase si uvědomit a přiznat, že když už se podaří, a dojde na ‚lámání chleba‘ ve smyslu odebrání zvířat pro týrání nebo zanedbání péče a jejich následného umístění do náhradní péče, hrajeme my - nedotované subjekty v podobě soukromých útulků, azylů či depozit, většinou hlavní roli,“ říká Kateřina Šimková z azylu Zvíře v tísni, což je nezisková organizace zapsaná jako spolek.

Zvíře v tísni a další spolky nastupují ve chvíli, kdy městské útulky nemají kapacitu, finance ani lidské zdroje, aby se o odebraná zvířata postaraly. To je možné jen díky darům od lidí nebo „z vlastní kapsy“. Jen málokterá organizace dostala nabídku příspěvku na péči o odebraná zvířata od obce. Například Dočasky De De dostaly od Kamenice nad Lipou tisíc korun za každého přijatého psa ze zrušené množírny. A i když se jedná o žalostně nízkou částku (která ani zdaleka nepokrývá náklady jen na veterinární péči), bylo to teprve podruhé a zatím i naposledy, co se takového „gesta“ od nějaké obce dočkaly.

Veterinární péče je nezbytnou a mnohdy velmi nákladnou součástí péče o odebraná zvířata z nevhodných podmínek.

Veterinární péče je nezbytnou a mnohdy velmi nákladnou součástí péče o odebraná zvířata z nevhodných podmínek.

Dočasky De De

Spolek není útulek?

Řadu organizací, jako Zvíře v tísni, Voříškov, Srdeční záležitosti nebo AniDef – útulek Žim najdete na stránkách Justice.cz mezi zapsanými spolky. Zároveň jsou ale i u Státní veterinární správy ČR registrovány jako útulek. Co to znamená? Že splňují stejné požadavky, jako městské útulky, včetně proškolených zaměstnanců nebo potřebných zařízení. Navíc mají transparentní účty, sbírkové účty, vedou podvojné účetnictví, evidenci adopčních smluv, atp. Veškeré tyto nástroje slouží potenciálním i stávajícím dárcům jako kontrolní systém v tom, kam jejich peníze jdou a na jaký účel jsou použity. Pokud na stránkách spolku nic takového nenajdete a jeho pracovníci/dobrovolníci vám tyto informace odmítají sdělit, je nasnadě se poohlédnout jinde a nepaušalizovat. Jak se říká, v každém košíku se najde shnilé jablko.

Spolky se mnohdy potýkají se zanedbanými, nemocnými nebo zraněnými zvířaty.

Spolky se mnohdy potýkají se zanedbanými, nemocnými nebo zraněnými zvířaty.

Voříškov

Kromě nepřesností v tom, jak spolky fungují, se také objevují informace, že jen městské útulky přijímají toulavá zvířata. Faktem je, že mnoho spolků přebírá psy od útulků ve chvílích, kdy na ně nestačí a že některé spolky dokonce přijímají primárně toulavá zvířata. To je případ neziskové organizace AniDef – útulek Žim. „Máme právní formu zapsaného spolku, ale poskytujeme služby útulku pro toulavá a opuštěná zvířata obcím, které s námi na tyto služby mají uzavřenou smlouvu. Drtivá většina psů a koček je nám svěřena právě obcemi, odchyt a převoz k nám obvykle provádí městská policie dané obce. Menší část zvířat k nám odloží přímo majitelé, což je možné jen v případě, že na to máme volné kapacity,“ říká Kateřina Hadrabová z žimského útulku. Ten jen v loňském roce přijal okolo 240 psů a 110 koček, drtivé většině z nich navíc jeho zaměstnanci našli nový domov.

„Je to problém obcí“

„Problematika financování útulků je otázkou rozpočtu obce, jí stanovených priorit a způsobu organizace útulku,“ říká Ministerstvo zemědělství (MZe) s tím, že v městských útulcích je místo především pro zvířata nalezená, nikoliv odebraná. Přitom právě odebraných zvířat jsou stovky ročně – a končí v péči spolků. Nabízí se proto otázka, zda východisko neleží ve spolupráci mezi ministerstvem, obcemi a zmíněnými spolky. To ale mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý odmítá. „Neplánujeme spolupráci týkající se péče o zvířata v útulcích se zvířecími organizacemi z toho důvodu, že povinnost, a tedy i náklady na péči o zvíře umístěné do náhradní péče, nese obec s rozšířenou působností. Ta může pověřit vlastním výkonem péče třetí osobu.“

"Neziskovky" jsou na vedlejší koleji, i když v péči o odebraná zvířata zastupují obce i stát.

"Neziskovky" jsou na vedlejší koleji, i když v péči o odebraná zvířata zastupují obce i stát.

Srdeční záležitosti

Vzhledem k tomu, že nedostatek financí, které mají (nebo spíše nemají) obce k dispozici na péči odebraných zvířat všechno komplikuje, navrhuje MZe v novele zákona na ochranu zvířat proti týrání novinku. Tou má být nástroj, který umožní uhradit náklady spojené se zajištěním předběžné náhradní péče právě ministerstvem. Jenže – obce se mohou na MZe s žádostí o uhrazení nákladů obrátit jen v případě, že částka přesáhne dvě stě tisíc korun.

Podle spolků jde o příliš velkou částku, mnohé obce nemohou na péči o odebraná zvířata poskytnout ani polovinu. Zůstává tak otázka, kam s nimi. Kam se zvířaty ze zrušených množíren, z nekontrolovatelně množících se smeček nebo s oběťmi týrání, kterých je stále mnoho? Ke slovu opět přichází spolky. I přesto, že jsou nepostradatelné a jejich funkci nemá kdo zastoupit, pohybují se neustále na tenkém ledě. Stačí několik lživých nebo neověřených informací a přijdou o dárce, bez kterých se většina spolků neobejde.

Odběr novinek

Odesláním souhlasíte s podmínkami pro zpracování osobních údajů

Populární
Nejčtenější
Odběr novinek

Odesláním souhlasíte s podmínkami pro zpracování osobních údajů