Černé štěstí

Dva týdny v bytě ve společnosti koček. Jak tohle dopadne?

Autor Gabriela Zvonková Vytvořeno před 12 dny
"Jak jako že s náma teď budeš dlouho doma? co přesně znamená 'dlouho'??"

"Jak jako že s náma teď budeš dlouho doma? co přesně znamená 'dlouho'??"

Jsem doma už skoro dva týdny. Žádná karanténa se nekoná, jen se to tak sešlo. Díky možnosti pracovat z domu jsem se tak „uvrhla“ do dobrovolné karantény, v níž mi dělají společnost moje kočky a občas i můj přítel. Myslím, že krom častějšího promlouvání ke kočkám to na mě žádné účinky nemá. Ale těžko říct, jestli to tak zůstane i nadále… Každopádně by mě zajímalo, jak to vnímají moje kočky. Možná nějak takhle?

Mikeš, den 1.: Dneska je doma. Jíst nám dala později než normálně a pořád na mě šahá. Tak jsem jí doporučil, že když už se tu válí, mohla by být užitečná a pustit nás aspoň na balkon. Pochopila to až po půl hodině hlasité argumentace. No, aspoň je hodná.

Nutella, den 1.: Dneska je doma! Pořád na mě šahá. Ale když chci, aby na mě šahala, to ne, to se bude radši plácat na koberci! A můžu jí říkat neustále, že už je to marný, že ten zadek nebude menší. Myslíte, že mě poslouchá? Neposlouchá! A teď davaj jídlo, ženská! A já ti za to zapískám do ouška.

"Čau, já jsem Nutella a jsem děsně roztomilá!"

"Čau, já jsem Nutella a jsem děsně roztomilá!"

Mikeš, den 2.: I dneska je doma. A šahá na mě ještě víc. Hlavně, že mě ze sebe v noci shodila! To jí nezapomenu. Tak jsem ji probudil drápem. To má za to. Jídlo zase trvalo a na balkon nás pustila, až se doplácala na koberci. Nevím, čeho tím chce dosáhnout, ale já i sousedi jsme se bavili. Jako když pozorujete tuleně při epileptickým záchvatu. Chudák. Ale tak hodná je, to zas jo.

Nutella, den 2.: I dneska je doma! A stejně jsem na ni musela půl hodiny řvát, než nám to jídlo dala. Ještě že má tak něžný hlas, ten se neomrzí, i kdybych řvala pořád a pořád a pořád. Což dělám, když se plácá na koberci. Protože proč jinak by si sedala na zem, než aby mě hladila. Ale jí to asi nedochází, chudákovi. Ale jinak je celkem hodná.

"Hele, nechcete si ji na chvíli vzít? Jen na chvíli!"

"Hele, nechcete si ji na chvíli vzít? Jen na chvíli!"

Mikeš, den 8.: Pořád je doma. Začíná to bejt divný. A šahá na mě pořád víc a víc. Rozhodl jsem se, že to radši všechno prospim, protože tohle se nedá. Aspoň si už zatahuje žaluzie, když se tulení na koberci. Jako kdyby to k něčemu bylo. A už zase! Nech mě bejt, co na mě furt šaháš?! Ale já se nechci mazlit!

Nutella, den 8.: Pořád je doma. To je fakt divný! Ale taky super! Samej pamlsek, konečně už se naučila hladit mě na povel (ale teda trvalo to). Však já si ji vycvičím. Stačí, když jsem děsně roztomilá a ona se může zbláznit. He he. Hej, počkej, co děláš? Teď mě máš hladit! Cože? Ale mě nezajímá, že musíš na záchod!

Odběr novinek

Odesláním souhlasíte s podmínkami pro zpracování osobních údajů

Populární
Nejčtenější
Odběr novinek

Odesláním souhlasíte s podmínkami pro zpracování osobních údajů