Jsem kočka a jsem všude. Smiř se s tím

Autor Gabriela Zvonková Vytvořeno před 18 dny
Jsou se mnou pořád. Všude. A já jsem ráda.

Jsou se mnou pořád. Všude. A já jsem ráda.

V některých chvílích si říkám, že indiánské jméno pro majitele koček by bylo „Ten, který není nikdy sám“. Ať už jde o intimní chvíle na záchodě nebo o práci na počítači, můžu se spolehnout, že sama nebudu ani minutu. A když náhodou nemohou samotné kočky, zaskočí za ně jejich všudypřítomné chlupy.

Postel, sprcha, záchod, kuchyně, gauč, stůl, skříň, počítač… Kočky jsou prostě všude. Když se v noci vzbudím a nemůžu se pohnout, je to proto, že mi můj pětikilový kocour leží na prsou. Když si otevřu knihu a nechám ji několik vteřin bez dozoru, jsem si jistá, že na ní najdu ležet kočku. Že se na mě kocour dívá během sprchování, na to jsem si už zvykla. Můj příchod do kuchyně na ně působí asi jako na návštěvníky divadla poslední gong. A tak si občas říkám – je to marný, jsou prostě všude. Díky Bohu za to.

Home office v případě nemoci? Kočky mě v tom nenechají.

Home office v případě nemoci? Kočky mě v tom nenechají.

Jak to tak bývá, některé dny jsou temnější než jiné. Ať je to z fyzických či psychických důvodů, vím, že kočky mě v tom nenechají. Hodně lidí si myslí, že jsou nevděčné, protože je srovnávají s oddaným psem. Ale to se pletou. Kočky jen mají svůj vlastní způsob, jak dát najevo svůj zájem a péči.

Třeba Nutella, moje terapeutická kočka. Když jsem psala blog o loučení s bábou Almou, na stole se mi hromadily kapesníky a klávesnice plavala. Nutella, která má ráda mazlení jen, když si o něj řekne, vyskočila na stůl, lehla si mi za počítač a zpoza něj na mě občas vykoukla. „Kámo, dobrý? Dáváš to?“

Když jsem se před lety po dlouhých pracovních dnech vracela do prázdného bytu, věděla jsem, že tam najdu Mikeše. Nejen vědomí, že někdo potřebuje mou péči, ale především jeho způsoby, jak mě rozptýlit mě držely nad vodou, když jsem to nejvíc potřebovala. A to i přesto, že mě někdy přiměl k pláči – i takový ventil se čas od času víc než hodí. A tak jsem po rozchodu v novém bytě nefňukala nad bolavými city, ale nad propíchlou nafukovačkou, kterou se Mikeš snažil vytrvale ulovit.

Mám kočky a jsou všude. Včetně mojí hlavy. A musím říct, že to je skvělý.

Odběr novinek

Odesláním souhlasíte s podmínkami pro zpracování osobních údajů

Související
Populární
Nejčtenější
Odběr novinek

Odesláním souhlasíte s podmínkami pro zpracování osobních údajů