BLOG: Péče o kočičí mazánky jako příprava na mateřství? Pojďme o tom diskutovat…

Moje kočky jsou stejné, jako všechny ostatní. Alespoň si to myslím. Mikeš, Alma i Nutella zastupují každý zvlášť různé kočičí povahy, které jsou běžné (i když pro mě jsou samozřejmě nejlepší na světě). Prostě normální černé chlupaté koule. Řada mých příbuzných a přátel (ať už kočku mají nebo ne) si ale myslí, že normální nejsou vůbec. A že ani já nejsem normální, když je přes to všechno zbožňuju.  

Pravdou je, že díky mým kočkám mám v rukávu řadu historek, které jiní kočkaři nemají. A pravdou je, že jsem kvůli nim nejednou brečela (většinou to byly slzy zoufalství, přiznejme si to narovinu). Moje kočky jsou totiž experti na fekální výmalbu celého bytu, trvalou úpravu interiéru, oblečení i mého (a teď už i přítelova) zevnějšku. Je tomu tak už několik let. Takže už si nedělám hlavu z každého fleku, díry nebo krvavého šrámu, protože s jejich umem bych tu hlavu za chvíli neměla. To je ale jen špička toho gigantického hnědého ledovce.

Naučily mě vážit si každé minuty spánku, protože člověk nikdy neví, kdy dostanou chuť vyzkoušet si buzení lidí na tisíc různých způsobů. Také mě naučily zatajovat dech vždy, když se vracím domů, protože v oblasti tekutých, smrdutých nebo děravých překvapení jsou to všichni tři mistři. Skvěle jsem se díky nim zdokonalila v pohybových schopnostech, protože tam, kam chci právě šlápnout nebo se rozhodnu jít, může ve vteřině ležet kočka. Naučila jsem se nenechávat věci na kraji linky či stolu (a už vůbec ne, pokud jde o jídlo). A smířila jsem se s tím, že doma nikdy nebudu moct mít kytky.

Každá z tech tří chlupatých koulí má jiné potřeby a musím ke každé z nich přistupovat jinak. Naučily mě toho opravdu spoustu. A když si projdu všechny nabyté schopnosti a dovednosti, které jsem díky nim získala, myslím, že se to dá považovat jako jakýsi trenažér mateřství. I když je mi v hloubi duše jasné, že je to zhruba stejné, jako srovnávat umělohmotného koně z kolotoče s jízdou na živém koni bez sedla a uzdy. Což mě vždy přivede na jednu a tu samou myšlenku – ti moji kočičí posránci mi zatím bohatě stačí…

Tagy: