Za dva týdny a kousek přijde válka

Zhruba za dva týdny a kousek přijde den, kterému mnozí z nás říkají oslava Nového roku a taková správná oslava přece nesmí být bez ‚bum bum jéééé světýlko‘. Že to někoho bude hodně bolet a někdo taky zemře, přece nevadí, je to jen jednou za rok a říká se tomu tradice.

Zhruba za dva týdny a kousek přijde den, kterému mnozí z nás říkají oslava Nového roku a taková správná oslava přece nesmí být bez ‚bum bum jéééé světýlko‘. Že to někoho bude hodně bolet a někdo taky zemře, přece nevadí, je to jen jednou za rok a říká se tomu tradice.

Já mám každý rok za oknem bytovky pocit, že spíše než oslava, začala válka a při ranním venčení vnímám ohlušující ticho, kdy ani pták nepípne. Nepípne, protože kolem dokola žádný není. A jak bude den plynout dál, facebook přinese spoustu sdílených psů, kteří se ztratili a z nichž se mnozí se svým pánem již nikdy nesetkají a také debaty. Debaty, ve kterých se vždy ozývá to samé.

Prosím vás. Věta, že vám pes běžně chodí u nohy a neleká se, už stála hodně psích životů. Nandejte vodítka!!!!!!!!!!! I když máte hluchého starého mimoně, i když máte ovčandu poslouchající na lusknutí prstu. Vodítkoooooooooooooo!!!!!

Po každém Silvestru je facebook plnej ztracených psů, jejichž majitelé si také říkali, že je jejich pes klíště a bum bum světýlko vyloženě miluje. Mnozí z nich se se svým pánem již nikdy nesetkali a další skončili pod koly aut. Všechno je jednou poprvé, nikdy nevíte, kdo vám hodí dělobuch pod nohy nebo to nějak blbě zasvítí a z těch zbytečných smrtí by bylo tak nějak fajn se alespoň poučit.

A teď k těm debatám, co přijdou. Ty věty se strašně opakujou a jsou naprosto nesmyslný. A tak vám vykopnu pár mých nejoblíbenějších.

Můj pes se nebojí, tak to zvládne i váš. Máte ho mít vychovaného.

Ehm. Každý pes je jiný a každý to prožívá jinak. Mnoho z nás má také psy z útulků, druhé ruky, nevhodných podmínek a psy týrané. A ty psi si sebou něco nesou. Možná potkáte také dočaskáře, který venčí poprvé svého svěřence. Myslete na to, až budete zase někomu vyprávět, že měl stát ve štěněčím věku na značce na cvičáku.

U toho cvičáku ještě zůstaneme.

Minulý rok jsem totiž narazila na překrásný komentář, kdy tam jeden z diskutujících trávil čas se svým chlupatým štěněčím kamarádem a dokonce nacvičovali klid psa házením kuliček pod nohy, aby si jako zvykal.

Chtělo by se mi k tomu říci, že teď úplně nevím, jak se dostavit s ptáky, srnami a všemi ostatními volně žijícími tvory, abychom tedy taky nacvičovali.

Žijí zde i jiná zvířata než psi, víme to, že jo.

A poslední, bohužel velmi častý komentář.

No co no, tak skončil pod autem. Já taky musím přežít, že všude narážím na jejich bobky.

Až tě potkám, strčim ti zapálenou petardu do zadku. Mezi mrtvým zvířetem a nepříjemným pocitem ze šlápnutí do psího exkrementu prostě není rovnítko!

A nakonec si Vám dovolím popřát, abyste si ten den užili. Je to taková malá šance začít znovu a nechat to nepovedené nebo špatné v roce starém.

Pevně věřím, že se to jednou naučíme slavit tak, aby to nikoho život nestálo.

Tagy: